Slza by ukápla… Stejně srdceryvné jsou i komentáře signatářů.

Iniciativa má jen jednu, vlastně zanedbatelnou vadu: Je plná dojmů, avšak prostá jakýchkoliv faktů a hipologických znalostí.

Veterináři, a to ať ti se soukromou praxí, nebo ti, kteří se o blaho zvířat starají z moci úřední, se petici vysmáli. Jejich kontroly v uplynulých letech neprokázaly ze strany kolotočářů nejmenší pochybení a zanedbání péče o zvířata. Pro poníky je to normální a vhodná práce. Zdravější, než kdyby nedělali nic.

Stejně tak se veterináři vysmáli i loňskému boji samozvaných a znalostmi taktéž prostých aktivistů za zákaz zvířat v cirkusech. Veterinární komora jim tehdy vzkázala, že není chovatelů, kteří by se o zvířata starali příkladněji, než právě cirkusáci.

Osobně vožení dětí na ponících nemám rád a do cirkusu rovněž nechodím. Připadá mi, jako by tam byla zvířata ponižována na cvičené opice. Ale – je to jen můj pocit. Můj emoční a subjektivní problém, který jsem si vyřešil tak, že do cirkusů prostě nechodím. Je špatně, když naprostí laici na základě svých dojmů dělají generalizující závěry a navzdory argumentům těch, kteří na rozdíl od nich vědí, požadují zákazy toho či onoho.

Tento egocentrismus či spíše antropocentrismus, kdy soudíme zvířata podle sebe a projektujeme do nich vlastní pocity a rozumové představy, se však společností šíří jak mor a povede ke špatným koncům.