A celých dvacet let od vzniku krajů to zdejší samospráva řeší. A sype si popel na hlavu. A snaží se s tím něco dělat. A investuje mnohdy zbytečné miliony do pochybných propagačních letáků a drahých brožur, které nikdo nečte, destinačních společností, informačních center a nákladných rezortů, které by do Pardubického kraje turisty konečně natáhly. A pak jednou za čas hejtmanství vydá statistiky, jaký to má úspěch.

Ještě aby ne, za 60 těch milionů, které to za posledních šest let daňové poplatníky stálo. Podle té poslední vzrostl počet turistů v kraji za tu dobu o 28 procent. Už v té tiskové zprávě ale nezaznělo, že ještě výrazněji vzrostl počet turistů v celém Česku.

Není to ale neúspěch. Pardubický kraj je turistickou popelkou. Tak to ale vždycky bylo, je a bude. Není to selhání samosprávy, není to ničí vina. Náš kraj jednoduše nemůže turistům nabídnout ojedinělou atrakci, jakou se mohou přirozeně chlubit ostatní regiony. Sousední hradecký kraj má zoo a Krkonoše, jižní Morava vinné sklípky, jižní Čechy Šumavu, Karlovy Vary či Praha jsou zase lákadly samy o sobě. Je zbytečné sypat si neustále popel na hlavu.

Pardubický kraj je naproti tomu krásný tak nějak obyčejně. Nejsou tu turistické tutovky, jaké nabízejí jiné kouty Česka. Jen je tu, prostě a jednoduše – nádherně. Hvozdy, louky, města, řeky. A ještě v nich alespoň má člověk šanci být díky nezájmu turistů skoro sám. Do finančního rozpočtu kraje to sice příjmy z turismu nepřinese, ale – co si člověk zde žijící může přát víc. Náš kraj má jiné rozvojové příležitosti, než je turistický ruch.

Je stav nouze, říká Radka K., Chrudimačka žijící v Itálii
Je stav nouze, říká Radka K., Chrudimačka žijící v Itálii