Před 150 lety šlo postavit 250 kilometrů dlouhou železnici z Prahy do Olomouce včetně nádraží a zastávek za necelé tři roky, ještě kratší dobu trvala stavba „chrudimské“ tratě do Brodu. Vše od projektu až po zprovoznění. Doba však pokročila. Jde přímo mílovými kroky dopředu, takže postavit vedle kolejí zděný budník s lavičkou a betonovým nástupištěm je dnes problém, nad kterým si láme hlavu už několik generací.

Moderní doba si totiž žádá sofistikovaná a pro všechny uspokojivá řešení. Takže ne jedna, ale desítky studií a dotazníků, ne jedno, ale stovky razítek, nekonečný proces odvolání, lhůt, přípravných, územních a stavebních řízení. Tak, aby všichni byli spokojeni a nikdo nebyl krácen na svých právech.

Nikdo tak sice není krácen na svých právech, jen ty dvě zmíněné zastávky dosud poněkud chybí. Ještě se k ní asi nevyjádřili všichni. A až se vyjádří, tak ti první umřou a budou se muset vyjadřovat ti, co získají to právo po nich. A přijde nový a po něm další a další a další ministr a úřady přijdou s novými a ještě novějšími směrnicemi, takže i dávno hotová řízení, založená předchůdci někde hluboko ve složkách, budou už nepoužitelná.

P.S. Nenašla by se parta chlapů, která by obě zastávky postavila načerno a několikrát levněji, než za těch nepochopitelných pět milionů za každou? Kolaudace by se pak nějak zplichtila dodatečně… S tím už taky máme zkušenost. Moderní doba si přece žádá moderní řešení.