Nejen recese

„Kosové ovšem nebyli jenom vtipálky se svérázným humorem, věnovali se také celonárodním otázkám a mimo jiné podporovali i charitu,“ dodává Pavel Kobetič, autor publikace Chrudimský humor (II) Kosové, která bude představena koncem listopadu 2017.

Stolní společnost Kosů chrudimských byla ustavena přesně před 150 lety, tedy 3. listopadu 1867, a to především zásluhou Aloise Gallata. Ve znaku měla zpěvného ptáka z čeledi drozdovitých, její členové po složení slavnostního slibu nosili červenou čepici ve tvaru kosího zobáku zakončenou šaškovským střapcem a lemovanou bílým páskem, na němž měli vyznačeno své kosácké jméno.

Dění v Kosárnách

Kosové, mezi něž patřili učitelé, úředníci, advokáti, lékaři, živnostníci a obchodníci, se scházeli v pronajatých místnostech hostinců, tzv. Kosárnách, kde plánovali různá „povyražení“ nejen pro své členy, ale i pro širokou veřejnost. Kromě koncertů, divadelních představení či tanečních zábav pořádali výlety do přírody, nejčastěji pěšky na Podhůru nebo zvláštním vlakem do údolí Pod Skalou.

Pravý Kos se směje

Kosácký pozdrav „Klap“ byl pronášen s veselým důrazem a s přáním, aby pro všechny platilo kosácké „Zachovejme si zdravý rozum, i když by byl všude učiněný blázinec - čili: Ať se v světě co chce děje, pravý Kos se jenom směje!“

Sylva Drašnarová