Nad mostem je nejkrásnější a hlavně nedotčený úsek Chrudimky. Od mostu pokračuje neregulovaný úsek až k ústí do Hamerské nádrže. Když odbočíme ze silnice vpravo a vydáme se po proudu, dojdeme ke starému mostu a můžeme pokračovat po cestě po levém břehu. Ta nás povede chráněným územím dál podél přehrady.

U těchto chráněných území bych se rád zastavil. Vybere se nějaký druh živočichů nebo rostlin a začne se chránit. Po čase se z území stane neproniknutelná bažina, ze které chráněný druh zmizí. Někdy se objeví nějaký další. Nebo se přijde na to, že se musí louky sekat a vykácet náletové dřeviny. Někdy i za pomoci chemie. Chráněná území se rozšiřují, vody jsou stále kyselejší. Pamatuji doby, kdy se všechny louky podél břehu sekaly, k tomu patřily i úpravy a čištění břehů. Samozřejmě, že ne úpravy buldozerem. Louky byly plné květů a na březích řek a rybníků pořádaly žáby koncerty. Dnes se pro ně staví rybníčky a mokřady a žabiček je stále méně. Možná by stačilo vrátit se k moudrosti a pokoře našich předků.

Další levostranný přítok je Vortovský potok. Krásně meandruje vzrostlým lesem. Jakmile les opustí, uvidíme hráz a hladinu rybníku a první domy Vortové. Rybník se jmenuje Utopený a u Utopeného se říká i lesu kolem potoku až k Chrudimce. Když jsem se nedávno ptal jednoho místního patriota, jak se vlastně potok protékající Vortovou jmenuje, hrdě mi řekl: „Řeka Vortovská". Střed vesnice si dodnes uchoval svoji atmosféru. Není to tak dlouho, co se potok rozvodnil a vzal si zpět, co mu po léta lidé z koryta ubírali. Teď má koryto dostatečně široké a břehy zpevněné. Vortová také patří k těm vesnicím kde se tradičně pořádá maškara. Příště se zastavíme u Hamerské přehrady.

Jaroslav Koreček