Zpráva z tisku
Brněnská policie neměla před středeční vraždou spisovatelky Simony Monyové, z jejíž vraždy je podezřelý její manžel, jakékoli informace o tom, že by byla obětí domácího násilí.

Mluvčí jihomoravské policejní správy Petra Vedrová zdůraznila, že o údajném násilí ze strany manžela, o němž nyní známí spisovatelky Simony Monyové vypovídají v médiích a v internetových diskusích, neřekla policii nejen žena, ale ani nikdo z jejího okolí.
„Je překvapivé, kolik lidí se nyní v diskusích a médiích vyjadřuje v tom smyslu, že věděli o její tíživé situaci, a uvádějí k tomu dokonce detailní podrobnosti. Nikdo z nich ale nepomohl, nikdo nás o věci neinformoval,“ zdůraznila Petra Vedrová. Deník, čtk

Případ zavražeděné spisovatelky Simony Monyové znovu otevřel pro mnohé ženy bolestné téma. Domácí násilí nelze donekonečna trpět a v Chrudimi mohou týraným obětem pomoci v Krizovém centru obecně prospěšné společnosti Centrum J. J. Pestalozziho.

„V roce 2010 nás s problémem domácího násilí oslovilo 34 klientů. Tři ženy se šesti dětmi využily možnost ubytování v bytě na utajené adrese. Současně byla navázána spolupráce se šesti pachateli domácího násilí. V letošním roce evidujeme již osmnáct dospělých klientů zasažených domácím násilím a čtyři děti,“ informuje vedoucí Krizového centra Pavla Morávková.

Domácí násilí je definováno jako všechny formy fyzického, sexuálního i psychického násilí, které se odehrávají mezi osobami, nejčastěji mezi ženou a mužem žijícími v partnerském vztahu. Výjimkou není ani násilí mezi rodiči a jejich dětmi, osobami stejného pohlaví nebo týrání seniorů. Domácí násilí tedy není jen bití, případně sexuální násilí, ale i nadávky, ponižování, výhružky, udržování ekonomické závislosti, vymáhání si poslušnosti, zákaz styku s rodinou či přáteli.

Případ klientky:
Daniela navštívila chrudimské Krizové centrum letos v lednu. Přišla přímo z nemocnice. Její partner ji tak brutálně napadl, že musela být sedm dní hospitalizována.

Daniela má osmiletou dceru Kačenku. Otec Kačenky ji hned po porodu opustil, o dceru nejevil zájem, a proto, když potkala Honzu, který se o tehdy tříletou holčičku staral jako o vlastní a Daniela se do něj bezhlavě zamilovala, tak zpočátku nechtěla vidět Honzovu agresivitu.

Honza byl vznětlivý, i na běžné partnerské spory reagoval výbuchy vzteku. Daniela popisovala, jak to začalo prvními fackami, které padly „jakoby omylem.“ Honza se hned omlouval, bylo na něm vidět, že mu je líto, že to přehnal. Jenže po nějaké době se útoky začaly stupňovat, Honzovi už k trestání Daniely nebránilo ani to, že ho pozoruje malá Kačenka, která vystrašeně pláče a chce bránit svoji maminku.

Daniela přesto stále odpouštěla a věřila, že se Honza změní. Jednoho dne však Honza přijel dříve z práce. Již od pohledu byl velmi naštvaný. Daniela se ho zeptala, co se děje. Honza jí neodpověděl a začal ji mlátit. Byl jak smyslů zbavený, Danielu fackoval, trhal jí vlasy, mlátil s ní o nábytek. Prosila ho, aby přestal. Útok trval nekonečných patnáct minut, než se Honza vyvztekal. Nechal jí ležet na zemi, zakrvácenou od nespočetných ran a s ledovým klidem se jí zeptal, zda mu je nevěrná. Daniela vůbec netušila, co se děje, proč by měla být nevěrná, jak k této informaci Honza přišel. Kolegové v práci ho z legrace škádlili a jemu to stačilo na to, aby svoji přítelkyni téměř zabil .

Daniela druhý den vyhledala lékaře. Okamžitě byla hospitalizována. Opustila svého partnera a podala na něj trestní oznámení. Vzhledem k vážnosti poranění, která Daniela má, Honzovi hrozí osm let vězení.

„Když k nám Daniela přišla, byla sice po ošetření, ale psychicky byla na dně. Pracovnice jí pomáhala v tom se s náročnou životní situací vyrovnat, společně naplánovaly kroky, které klientka musela v odchodu od partnera učinit, podpořila ji v podání trestního oznámení.

Během spolupráce byla také věnována pozornost klientčině pošramocenému sebevědomí, Daniela znovu hledala sama sebe.

Protože odmítla dál snášet bití a agresivní projevy svého partnera a opustila ho, dnes Daniela žije v klidu s Kačenkou sama a už ví, že nikdo si nezaslouží to, aby se k němu kdokoli takto choval,“ uzavírá otřesný příběh se šťastným koncem Pavla Morávková.

Poznáme ho? Jak se bránit?

Domácí násilí je:
• Opakující se a dlouhodobé
• Časové intervaly mezi jednotlivými útoky se zpravidla zkracují
• Útoky nabírají na intenzitě
• Neveřejné (zpravidla za zavřenými dveřmi)
• Jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí – domácím násilím nejsou vzájemná napadení, hádky, rvačky, kde je rovné či střídavé postavení stran incidentu

Co dělat dojde – li k fyzickému napadení?
• Zavolejte Policii 158 – Policie je povinna na tísňové volání reagovat a zasáhnout. Pokud jste napadena při telefonování na policii – nechejte telefon vyvěšený, mluvte a křičte!
• Pokud jste zraněna, jděte na pohotovost nebo k lékaři a oznamte, co se Vám stalo. Požádejte je, aby Vaši návštěvu zadokumentovali, případně Vám napsali zprávu.
• Pořiďte fotodokumentaci viditelných následků vašeho napadení a to jak tělesná poranění, tak i rozbité věci apod.
• Uschovejte si jakýkoliv důkaz o násilí (roztrhané oblečení, fotografie modřin a zranění, poškozené předměty, zprávy o lékařském ošetření atd.).
• Podejte trestní oznámení na policii
• Kontaktujte oddělení péče o rodinu a dítě úřadu v místě vašeho bydliště
• Pamatujte si, kam se můžete obrátit o pomoc. Řekněte někomu, co se s Vámi děje. Noste s sebou telefonní čísla svých přátel, příbuzných a azylových domů.
• Pokud jste nucena zůstat s agresorem v jednom bytě, poučte své děti a určete jim bezpečné místo v bytě – pokoj, který jde zamknout, v okolí – sousední dům, kam se mohou uchýlit, pokud potřebují pomoc.
• Domluvte si signál se sousedy – např. světlo venku je rozsvícené, zavolejte policii.