Navíc podle pravidelných měření je profil sněhu nestabilní, což znamená, že působením gravitace může dojít k narušení komplikované rovnováhy sil mezi jednotlivými vrstvami sněhu. Lavina se může utrhnout kvůli uměle vyvolanému podnětu, ale i samovolně.

Podle odborníků je právě třetí stupeň lavinového nebezpečí, který trvá průměrně třetinu zimy, nejzáludnější situací. Stává se při něm k téměř polovině všech lavinových neštěstí.

„Uvolnění laviny je možné již při malém dodatečném zatížení. Stačí na něj jednotlivý lyžař, snowboardista, zbloudilý běžkař jedoucí plynule a bez pádu, skupina s dostatečným rozestupem minimálně deset metrů při výstupu, pěší na sněžnicích,“ uvádí Pavel Cingr z horské služby. Může dojít i k samovolnému uvolnění laviny a ve výjimečných případech se může stát, že lavina zasáhne i frekventovanou cestu.

Možnosti horských túr jsou při tomto stupni lavinového nebezpečí omezené a horští záchranáři doporučují plánovat túry jen na základě zkušeného posouzení přesahujícího běžné zkušenosti. V podstatě to znamená konec túr do nebezpečných oblastí. I zkušení horalé by se měli vyhnout svahům se sklonem 35 stupňů a víc. Nebezpečné mohou být už svahy se sklonem kolem 30 stupňů.

„Za nebezpečná místa se dají považovat všechny plochy sněhu o rozměrech dvacet krát dvacet metrů na svazích s kritickým sklonem,“ varuje horská služba.

V Krkonoších je celkem deset oblastí, kde díky povětrnostním podmínkám a tvaru terénu v zimě pravidelně dochází k sesuvům lavin. Čtyři jsou na severních svazích na polské straně hor a šest nebezpečných oblastí je na české straně. Jedná se o oblast Obřího dolu a Studničních jam, Modrý důl, Dlouhý důl, údolí Bílého Labe, Labský důl a Kotelní jámy.