"Pro léčebnu je i toto frustrující, protože pacienti a zaměstnanci s parkem žijí. Je to skutečná součást léčby a naší práce. Park, zvláště nyní, po ranách víceletého sucha, potřebuje pomoc, stejně jako my, lidé zasažení všichni covidem ať přímo či nepřímo. Pan doktor Větvička vtipně jako vždy okomentoval situaci. Možná i proto, aby nás potěšil, protože pro nás je toto omezení drobných slavností svátku stromů, jara a svátku našeho arboreta velmi bolestivé," uvedl ředitel Hamzovy léčebny Václav Volejník.

Dopis Václava Větvičky:

Kýho vira!

Před časem vydal bibliofil Vratislav Ebr knížečku, do níž shrnul všechny možné dny něčeho. Dny s velkým D. jako je třeba 1. duben, Den ptactva. Nebo také 22. duben, Den Země. Ani ne tak země jako půdy, úrodné i neúrodné, ale jako Zeměkoule, naší modré planety.

Do Ebrovy knížečky se nedostal Den Hamzova arboreta, protože jednak nebyl – ač rok co rok dodržován – vyhlášen, a jednak a navíc, se rok co rok měnil. A zapište to do kalendáře, třebas plánovacího! Ale bylo to zpravidla na jaře, v tom týdnu, kdy bylo 22. dubna. Tradičně to bylo ve čtvrtek a tak se není co divit, že v jednotlivých letech to bylo pokaždé jiné datum. Jen letos, v roce 2021, to vyšlo přesně na čtvrtek…

V těchto dnech, když jsem se tak rozhlédl po stromech v arboretu, toho letošního dvaadvacátého dubna tu na každém dubě seděl výr. Kdyby tomu bylo ve skutečnosti, měli bychom světový unikát: Nejen krásné arboretum, ale ještě navíc výretum. Po vědecku se výr velký jmenuje Bubo bubo a tak bychom měli div ne strašidelné Bubetum. Jenže, jak pravili klasici: „Nic není dokonalé“ (Saint Exuperyho liška v Malém princi) a „Každá dobrá věc má i svou stinnou stránku“ (Jerome Klapka ve Třech mužích ve člunu, o psu nemluvě). V našem případě nemluvě či spíš nemluvíce o výrech.

Protože, to víte, ta naše drahá a milá čeština stále tvrdošíjně trvá na svém ypsilonu a na své iota. Tvrdém a měkkém – a teď co?: Napsat to nejde vyslovit ano. A právě ta drobná jazyková nuance způsobila, že i v Hamzově arboretu v roce 2021 (a nejen v dubnu) neseděl na každém dubu výr, ale vir. Park i arboretum, jako celá zem, byly zavirované. S těmi výry by to bylo dozajista lepší. Jenže ta mrňavá potvůrka vlezla všude, a tak nezbylo, než jí omezit potravu. Třeba tím, že se hned tak nesejdeme a nebudeme si – kýho výra – vira předávat.

Rozhodně ne jeho jménem se tedy všem, kteří se těšili na setkání pod korunami stromů a pod hradem Košumberkem – omlouváme.

Když to nešlo letos, příště to půjde určitě.

Se všemi příznivci, přáteli a pracovníky arboreta se na vás těší

Václav Větvička