Chci se Vás zeptat, jak dlouho by se měla používat antidekubitní matrace u pacientů po mozkové příhodě? Jde o mého 67-letého otce, který před dvěma lety prodělal příhodu a poté byl půl roku hospitalizován. Hlavně díky dekubitu, který se mu dělal v oblasti kříže, jej lékaři nechtěli propustit do domácí péče. Ten se však podařilo vyléčit a otec je už 3 měsíce doma. Je schopen se s mou pomocí posadit, ovšem nechodí, na lůžku tedy tráví všechen čas. I když se otce snažím polohovat a cvičit s ním, nechci, aby se dekubit znovu objevil a matraci neodkládám. Lékaři ji doporučují používat doživotně

Dovolím si Vás seznámit s mojí teorií ,,parantile“. Nebojte, nejde o přírodovědně fyzikální přednášku o parapleti a tarantuli. Je to zkratka tří slov - paradox antidekubitního lehátka. Jak název napovídá, antidekubitní lehátko (podložka, matrace) se používá proti vzniku nebo zhoršování již vzniklé proleženiny (dekubitu), která je velkým strašákem zejména nemocničních zařízení v době imobilizace pacientů nejen po cévní mozkové příhodě (CMP).

Lehátko se v různých variantách a intervalech nafukuje, tudíž je měkké a inkriminovaná místa dlouhodobě ležícího pacienta nejsou vystavena takovým tlakům jako u lehátka klasického. Vznik, dobu a úspěšnost léčby dekubitu však ovlivňuje především věk, předchozí zdravotní stav a zejména ,,metabolická“ kondice pacienta. Ta je daná funkcí trávícího nebo imunitního systému, která jde ruku v ruce s rozsahem postižení mozku (jak velký je především motorický, tedy pohybový, deficit).

Pro dokreslení jednoduchý příklad ze života: pokud trpíme zácpami, tak je nám nevolno, jsme nevrlí a naše kůže ,,nemá zdravý vzhled“. Jsme-li zdraví a soběstační, sáhneme po projímadle, masírujeme břicho a nebo se vydáme na dlouhou procházku. Jenže jak je to u imobilního? Kde je tedy paradox?

Praxe mi ukázala, že právě ona měkkost a zdánlivá pohodlnost antidekubitního lehátka je problém. Lehátko díky ní sice zabraňuje dekubitům, ovšem zabraňuje i spolehlivé a bezpečné oporě těla a tím i kvalitnímu nácviku základních pohybových dovedností. Hned (a následně co nejčastěji a doživotně) po iktu je třeba neúnavně podporovat motilitu střev, aktivitu svěračů pánevního dna, imunitní systém a tím odolnost vůči kožním defektům tzv.vertikalizací pacienta. Vertikalizace je jen odborný souhrnný název pro nácvik soběstačnosti ve ,,vetikálních antigravitačních“ polohách v sedě či v stoji. Na konci toho všeho je posílení motivace a sebevědomí člověka, který se po CMP ocitnul v tak komplikovaném stavu.

Opět příklad ze života: zkuste jednu noc spát na velmi měkké matraci. Kromě toho, že pro bolest zad zřejmě nedospíte rána, se horko těžko vysoukáte nahoru. Nebudete se mít totiž ,,jak a o co“ opřít. Jinak řečeno - antidekubitní lehátko léčí dekubity, jenže zároveň omezuje oporu nutnou pro pohyb, který by vznik dekubitů potlačil. Vám a Vašemu otci doporučuji především intenzivní pohybový trénink na pevném lůžku (nácvik pohybu hlavy a pánve na lůžku, přetáčení a posazování na lůžku, vstávání z lůžka), který vyřadí jakoukoliv obavu ze vzniku dekubitů.

Eva Tálská, sukromý fyzioterapeut, Chrudim

Dotazy na fyzioterapeutku můžete zasílat na adresu chrudimsky@denik.cz.