Modlitba za ležácké rodiny, píseň Chválím tě, země má v podání pěveckého sboru Zvoneček ZUŠ Slatiňany, pár vět ředitele Památníku Lidice a Ležáky Eduarda Stehlíka a zapálení Ohně (bez)naděje. To je vše, tečka. "Je to nádhera, tak to má být. Za totality tudy při pietním aktu řvaly závody motorek, dokonce i kolotoče tady byly," vzpomínal na minulost dvaaosmdesátiletý pan Josef, který přijel uctít památku vyvražděných ležáckých kameníků a jejich rodin.

Přihlížející lidé se schovávali před úmorným vedrem do stínu pod stromy u ležáckého lomu. Mnozí litovali vojáky, kteří měli na ústech respirátory. "Vždyť jim bude špatně," strachovala se jedna z žen. Naštěstí pořadatelé pamatovali na nutné dodržování pitného režimu, takže u cesty k ležácké restauraci byly každému k dispozici barely s vodou a kelímky.

Pietní akt nebylo nutné prodlužovat na neúnosnou dobu, vše se událo ve slavnostním duchu a s velkou pokorou. Události přihlížela i jediná přeživší z Ležáků: Jarmila Doležalová. Za celou její rodinu a Památník Lidice a Ležáky hostům poděkoval ředitel Eduard Stehlík. "Velice si vážím toho, že jste přišli. Budu se těšit na to, až si v příštím roce připomeneme 80. výročí událostí, které se zde v Ležákách a Lidicích odehrály. Děkuji vám," řekl Eduard Stehlík.

Závěrem pietního aktu byl zapálen Oheň (bez) naděje. Jde už o 11. ročník projektu, který provází putování žáků základních škol po osudech zavražděných dětí z Ležáků a z Lidic Školáci si v pondělí vyslechnou vyprávění vojenských historiků o výsadkářské skupině Silver A, navštíví pardubický Zámeček a jeho expozice a pošlou 194 růží po řece Labi jako symbol 194 obětí z vypálených obcí Lidice a Ležáky. Oheň(bez)naděje je bude provázet.