Kliknutím zvětšíteAnketa o Evropský strom roku 2022 nekončí, lidé dál hlasují pro Zpívající lípu z Telecího. Polský a španělský dub si drží náskok před českou lípou.
Zpívající či také Lukásova lípa je jedním z nejstarších a nejmohutnějších stromů v České republice. Na konci 17. století se prý v její dutině ukrýval stařičký hospodář a hlasitě si notoval u přepisování zakázaných žalmů. Kolemjdoucím se tak zdálo, jako by zpíval samotný strom. Lidé u lípy čerpají energii či hledají inspiraci, jíž se stala mnohým umělcům. Oplácejí jí to péčí, jako třeba tehdy, když ji napadla dřevokazná houba a zasáhl blesk. Její potomci dnes rostou nejen v Česku, ale i v zahraničí.
O Evropském stromu roku ale rozhodne poslední únorový týden, kdy už je ale hlasování tajné, takže lidé neuvidí průběžné počty hlasů.
Hlasování na evropskystromroku.cz končí úderem půlnoci 28. února. Výsledky soutěže budou slavnostně vyhlášeny 22. března 2022 v Bruselu. Hlasovat můžete ZDE
Česká Zpívající lípa z Telecího na Svitavsku byla po třech týdnech stromové olympiády jedenáctá. Pro asi sedm set let starou lípu do 11. února hlasovalo zhruba 22 tisíc fanoušků. Místní na její podporu uspořádali výtvarnou soutěž, zpívající výzvu na Youtube a přímo pod strom přijeli povzbudit českou favoritku i loňští soutěžící od Jabloně u Lidmanů. Vítěz bude znám 22. března.
Příběh zpívající lípy:
Pověst o zpívající lípě:
O zpívající lípě v Telecím. ( Ze sbírky "České pověsti", vyd. 1939)
U Poličky v Telecím mají strom lípu, hezkých pár set let pamatuje, má dvanáct metrů v objemu. Jmenují ji Lukásova lípa a říkají jí také "zpívající". To jméno dostala podle toho, co se o ní povídalo.
V době útisku církví nekatolických, jaký zavládl u nás po bitvě bělohorské a trvala až do vydání tolerančního patentu v r. 1781, zabavovány byly nekatolíkům náboženské knihy. Násilním brány byly bible i jiné knihy, které byly v rodinách chovány jako drahé dědictví po předcích. Proto je lidé schovávali do tajných úkrytů. Těžko bylo nahradit zabavené knihy jinými - nebyly na prodej. A tak si lidé často opisovali knihy, z nichž čerpali náboženskou útěchu.
Povídá se, že v Telecím žil v polovině XVIII. století nějaký Jiroušek, starý člověk. Tomu také pobrali knihy, on jich těžce želel. Umínil si, že si opíše Nový zákon a žalmy. Vypůjčil si bibli od přítele, a aby mohl nerušeně opisovat, našel si úkryt v dutině staré lípy, do niž lezl otvorem shora. Tam také mohl sedět u stolečku a psát při světle; zaznamenal si prý v zápiskách, že za dobu toho opisování spotřeboval tisíc dvě stě čtyři svíčky. Když opisoval žalmy, prozpěvoval prý si jen pro tom. Myslel, že zpívá potichu, zatím však,že byl dočista hluchý,neslyšel se; venku zato bylo zpěv ten zřetelně slyšet. Jenž nebylo lze uhodnout, odkud přichází. Starý Jiroušek uchyloval se do svého úkrytu za večera, kdy byl kolem klid, a psával do noci. Lidé se zastavovali v blízkosti lípy, slyšíce zpěv, ale marně pátrali, kdo kde zpívá. Jiroušek se málo s lidmi stýkal, bydlel sám v chaloupce blízko lípy. Ale přece se jednou doslechl, jak se lidé diví tomu zpěvu a nevědí, odkud přichází. Dostal strach, že by jej mohli přece jen vypátrat. Naštěstí byl už bezmála hotov a tak přece opisování v lípě dokončil a nic se mu nestalo.
Teprve po vydání tolerančního patentu, jímž prohlášena církev evangelická za uznanou státem, pochlubil se starý Jiroušek, jak opisoval v lípě, a tak se lidem vysvětlilo, odkud přicházel tajný zpěv. Od toho pak bylo jméno "zpívající lípa".
Autor: Adolf Wenig (1874-1940) učitel, básník, spisovatel (libreto opery Čert a Káča), autor pohádek a pověstí.
57
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
