Po příjezdu na Ramzovské sedlo, kde byl start, si z několika možných tras vybrali tu nejméně známou. Z Ramzové vzhůru do Rychlebských hor přes Smrk, Kovadlinu a Nýznerovské vodopády do Žulové, kde po absolvování třiadvaceti kilometrů čekal autobus.

Mezi Smrkem a Kovadlinou vedla zelená značka částečně po státní hranici s Polskem a na jednom místě se stali svědky utajeného setkání. Do kruhu tam seděla na zemi početná skupina lidí a do češtiny se za jejich hovoru mísila také polština. Na dotaz, co to může být za lidi, horský vůdce odpověděl: „To bude ten Havel s těmi Poláky. Oni se tady na hranici občas scházejí.” Václava Havla a Lecha Walesu mezi nimi ještě nepoznali, tehdejší režim neměl žádný důvod je nějak prezentovat. Po letech, už jako prezident, Havel při jednom rozhovoru uvedl, že se na hraniční stezce, kam na ně nikdo nemohl, skutečně scházeli. Nejprve v Krkonoších na Cestě přátelství, tam však byli moc na očích. Takže další četná setkání probíhala v opuštěných a poněkud zapomenutých Rychlebech.

Po tomto neplánovaném a tak trochu utajeném setkání s Litomyšláky se Václav Havel díky přátelským vztahům hlavně s Ladislavem Horáčkem z nakladatelství Paseka a starostou města Miroslavem Brýdlem s Litomyšlí docela sblížil. Nejprve 26. září 1993, kdy už jako prezident navštívil Litomyšl neoficiálně a zcela soukromě. Po návštěvě zámku poseděl s litomyšlskými přáteli ve Slunci a předběžně tam dohodl setkání sedmi prezidentů právě v našem městě. K této velmi významné a zcela ojedinělé události pak ve dnech 15. - 16. dubna 1994, jak známo, skutečně došlo. Havel pak zajistil i návštěvu španělského krále Juana Carlose v Litomyšli, při níž se podařilo starostovi Miroslavu Brýdlovi splnit si tajné přání, aby královská osobnost navštívila i „obyčejný” hostinec U Černého orla.

V březnu 1997 potom ještě Václav Havel převzal Cenu města Litomyšle v pražské kavárně Na Pasece, kde krátký pořad při této příležitosti uváděl Ladislav Smoljak.

ZDENĚK VANDAS