Vaše a manželova tvorba je nyní k vidění na několika výstavách. Představte nám některé.

V chrastecké muzejní galerii trvá výstava mých panenek a zvířátek, byla prodloužená do 16. listopadu. Teď připravuji výstavu ve Žďáru nad Sázavou, kde budou také až do ledna k vidění panenky, ale i obrazy a módní přehlídka. Ivan vystavuje obrazy, grafiku a fotografie také v chrastecké galerii tamního muzea, a to do 26. listopadu. Od prosince do února bude jeho tvorba k vidění v galerii divadla v Horních Počernicích v Praze, mimo jiné je domluvena pro příští rok výstava v galerii Filharmonie v Hradci Králové.

Co panenka, to originál, klobouk dolů. Jak se stalo, že k nim začaly přibývat i postavičky ze zvířecí říše?

Já jsem vždycky měla velký sen v podobě panenky v životní velikosti, která by všechno kolem sledovala a byla šťastná. Posadila jsem ji doma ke krbu, ale dopadlo to tak, že jsme se jí vždy podvědomě lekali, když jsme šli kolem. A podobně reagovaly i naše návštěvy, které ji dokonce zdravily. Potom jsem se seznámila s Janou Tichou a Luckou Hoškovou, které mají v Pardubicích Divadlo Týbrďo A rozhodla jsem se, že jim panenku Hermínu nechám jako trvalou zápůjčku. Ony za mnou po čase přišly s tím, že vymyslely pro Hermínu hru, ale ještě k ní potřebují zvířátka. Ale to neumím, říkala jsem. Nespala jsem a přemýšlela, jak se té práce chopím. Nakonec jsem si řekla, že zvířátka budou stejně jako panenky kloubové, aby se s nimi dalo hrát.

Jaké bylo zadání pro novou divadelní hru?

Měli v ní hrát zajíc, myš, ještěrka, motýl, ptáček a čmelák. A k tomu malá Hermína. Holky byly nadšené, ale potom přišly s tím, že jim chybí čmelák, nějak se prostě ztratil. Tak jsem se pustila do práce a napadlo mě, že udělám čmeláky tři a k tomu přidám kočičku pro vnučku Johanku. Jenže pak mě to chytlo a už tu byl najednou i kocour a koťátko, dva psi, kůzle, koza a ovečka. Ivan mi hodně pomohl. Když viděl, kolik mám práce, tak loutky namaloval a musím říct, že úžasně.

Ilustrační foto
V Prosetíně jezdí auta vysokou rychlostí, pořídit radar je ale velmi složité

Z čeho jsou zvířátka zhotovena?

Celé tělo je ze lnu. Na vycpání panenek jsem vždycky používala ovčí rouno, ale protože maminka naší vnučky je alergička, napadlo mě, že bezpečnější bude umělé rouno. To ovčí je navíc těžké, původně jím byla vycpaná i Hermína, ale i ona se dočkala redukce váhy.

Jak dlouho trvá práce na vytvoření panenky nebo zvířátka?

Ivan mi tuhle říkal, ať si to spočítám. Je to pětadvacet hodin na jeden kus. Pokud se mne ptáte, zda jsou prodejná, tak ano, ale zároveň nikoliv. Když totiž čas vynásobím minimální hodinovou sazbou pro brigádníka, což je 250 korun, dostanu se na částku šest a půl tisíce korun. Kdybych měla pro nevýdělečné Týbrďo divadlo dodržet tyto peníze, bylo by to nemyslitelné. Ty holky dostaly výjimku za to, co všechno pro děti dělají.

Vraťme se ale k dalším vašim výtvarným aktivitám. Obrazy jsou nádherné a není divu, že si jeden z nich koupil Bolek Polívka. Ale jako každou ženu mě zajímá vaše módní tvorba. Mám pocit, že musí slušet všem bez ohledu na věk nebo postavu.

Mám štěstí, že mi jdou některé věci naproti. Před časem jsem dostala pletací stroj, starou známou Dopletu. Chvíli sloužil, ale potom jsem si koupila nový. Vymyslím si vzor a on podle děrovací karty plete. Je to můj splněný sen. V obchodě jsem objevila bavlnu a zjistila jsem, že se na ni dá malovat. Takže oděvy jsou vytvořené z mé utkané látky a zdobené malbou, ale i šperky. Střih je lichotivý a opravdu sluší všem. Na stroji nevytvářím díly, ale metráž. Tím sice prodělávám, protože mám prostřihy, ale ta metráž mi nechává svobodu. Nakreslím si na látku něco a vždycky mě překvapí, co z toho vyleze. Co kus, to originál prostě. Teď mě nejvíc baví kabáty, nadšená jsem také z žinylky.

Fantazii se v případě krémové polévky z dýně meze nekladou. Výborná je i s kokosovým olejem, někdo přidává i vařené brambory. Každopádně zasytí a zahřeje.
ÚSPORNÁ KUCHAŘKA DENÍKU: Co s dýní? Vydlábneme a potom se pěkně nadlábneme

A co klobouky? K této práci potřebujete fortel a především modistickou formu.

To byla náhoda. Bavila jsem se s kamarádkou a říkala jí, že bych si klobouk ráda zkusila ušít. A ona mi říká: já mám na půdě staré formy, jestli potřebuješ. Byla to velmi šťastná náhoda.

Rodina Baborákových je spjatá s výrobou sirupů Jsem Pecka!. Jste opakovanými držiteli ceny Mls Pardubického kraje, šťávy dodáváte k zákazníkům po celých Čechách. Jak došlo k tomuto podnikatelskému nápadu?

Když byly děti malé, rodiče bydleli v Chocni a měli zahradu s množstvím ovoce. A tak jsem dělala sirupy podle receptu mojí babičky. Když jsme před časem prožívali těžké období, protože jsem přišla o práci, synové přišli s nápadem, ať vytvoříme rodinný podnik na výrobu sirupů. A to bych nebyla já, kdybych nezačala k původnímu rybízovému receptu přidávat další kombinace. A tak vznikl šípek-zázvor-citron nebo hřebíček-pomeranč-badyán či řepa-pomeranč-citron-šalvěj. Vyrábím teď 25 druhů. Jsem ráda, že si k nám zákazníci najdou cestu i v době, kdy musí každý kvůli zdražování obracet každou korunu.