Výzkumná německá Neumayerova stanice stojí 88 metrů nad mořem. nalézá se na 200 metrů silné vrstvě ledu a obývá jí devět obyvatel, osm z Německa a jeden z Česka.

Jak jste dorazila na základnu na Antarktidě? Jaké byly Vánoce, měli jste tam stromeček? Čím jste si na Nový rok připila? Slivovicí z domova?
Na Neumayerovu stanici jsme dorazili vloni 21. prosince. Po výstupu z letadla si mě hned vzal stranou kameraman z Koreje a tak jsem dala svoje první antarktické interview o tom, jaké byly přípravy a co mě tady v následujících měsících čeká. Ještě jsme se ani nerozkoukali a už byly Vánoce. Ve skupině čtyřiceti lidí to bylo spíše posezení u baru. Nebyla to pravá rodinná atmosféra, ale umělohmotný stromeček opodál a tuny ledu venku atmosféru Vánoc udržely. Jako vánoční dárky jsme dostaly symbolické dary z civilizace. Od dědečka jsem dostala na cestu slivovici a jablečný calvados. První láhev padla, když odletělo poslední letadlo. Na Nový rok jsem do poslední minuty dopisovala publikaci, kterou jsem musela odeslat do Německa.

Kolik Vás je nyní na stanici?
Jsou to čtyři vědci a pět zástupců logistiky, kteří se starají především o chod stanice.
Za vědce jsou to dvě geofyzičky, chemička a meteorolog. Za logistiku je tu staniční inženýr, elektrikář, telekomunikační inženýr, doktor a v neposlední řadě kuchař. Jsme tři ženy a šest mužů.

Co je hlavní náplní Češky na antarktické polární stanici?
Starám se o geofyziku. V naší kompetenci je seismologie, magnetika a akustika (infrazvuk). Denní rutinou je registrace a lokalizace zemětřesení. Vedle seismologie je naší vědeckou doménou geomagnetika. Naše geomagnetická observatoř se nachází v ledu osm metrů pod povrchem a 1.5 km od stanice. Tam proměřujeme každé dva dny tvar a formu lokálního magnetického pole Země pomocí teodolitu a magnetometru. Z naměřených hodnot pak počítáme inklinaci a deklinaci. Velkou trpělivost vyžaduje především měření směru zeměpisného severu, který určujeme gyroskopem. Kromě rutinní práce musíme udržovat a vyvyšovat všechny seismometry i mikrobarometry, proto naším nejlepším přítelem v létě (to je na jižní polokouli prosinec) byla lopata. Kromě toho musíme v létě na stanici pomáhat s vykládáním a nakládáním kontejnerů z lodí či letadel a v zimě vyhrnovat sníh z rampy, abychom mohli vyjet ven se skútry a rolbami a tak provádět všechna výzkumná měření.

Jaké máte pocity?
Jsou dny, kdy se mám bezvadně a jsou dny, kdy jsem podrážděná a je mi smutno. V izolaci se někdy zdají malé problémy být velké. Díky technice můžeme skypovat i s využitím videa a tak mít spojení s rodinou a přáteli, kteří mě v takových chvílích dokážou nejlépe podpořit.

Jaké jsou povětrnostní podmínky?
Teploty se v zimě pohybují v rozmezí od – 43 až po – 10 stupňů Celsia. Rychlost větru se tu pohybuje v rozmezí 5 - 50 uzlů, to je přibližně 10 - 93 km/h. Při 50 uzlech se můžete položit do větru a ten vás na zem nepustí. (Pavel Kalina)

Druhý díl rozhovoru přineseme opět v sobotu.