Dostat se na prestižní seznam nehmotného dědictví UNESCO není jednoduché, předcházelo tomu obrovské množství práce. „Vydatně nám tehdy pomáhali kolegové z Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici, protože měli zkušenost s úspěšným zápisem slováckého verbuňku. UNESCO připravilo podrobnou osnovu, podle níž musí být nominace zpracovány. Pro nás byla také velmi důležitá podpora starostů a obyvatel jednotlivých obcí, bez jejich pomoci by nominace nemohla být dokončena,“ připomněla etnografka a tehdejší ředitelka Muzea v přírodě Vysočina Ilona Vojancová.

Masopustní masky na Hlinecku se dělí do dvou skupin: na skupinu Červených (též Pěkných) maškar a na skupinu Černých (též Šeredných) maškar. K Červené maškaře patří masky laufra (strakatého), ženy a turků. Černou maškaru tvoří postavy rasa s kobylou, kramářů židů, kominíků a slaměných. V některých vesnicích ještě masky medvědáře a medvěda. Každá maska má svoji tradiční podobu a funkci. Ve většině vesnic se za masky převlékají pouze muži. Důvodem je původní význam konání masopustních obchůzek - kult plodnosti. Představitelem plodivé síly byl pro naše předky muž.

Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví platí od roku 2006. Podepsalo ji 180 zemí a do současné doby tam je zapsáno necelých 600 statků. Od roku 2010 k nim patří i Vesnické masopustní obchůzky z Hlinecka, později přibyly Jízda králů, České a slovenské loutkářství, Modrotisk a Vánoční ozdoby ze skleněných perliček. O zápis se uchází také sokolnictví, vorařství nebo ruční výroba skla.

„Je krásné, že se v našem kraji, konkrétně na Chrudimsku, můžeme pyšnit dvěma ukázkami těchto tradic. Obchůzky se konají v masopustním období jak v několika obcích kolem Hlinska, tak i pro širokou veřejnost na Veselém Kopci, a loutkářství u nás reprezentuje Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi a festival Loutkářská Chrudim. Kromě toho máme i dvě hmotné památky UNESCO - zámek v Litomyšli a Krajinu pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem,“ uvedl náměstek hejtmana Roman Línek.

Kostýmy se dědí z generace na generaci. K obchůzce patří muzika, koblihy, i nezbedné kousky.Zdroj: Archiv Deníku

Muzeum v přírodě Vysočina obchůzky a masky mapuje, zaznamenává a propaguje. „V památkové rezervaci Betlém v Hlinsku máme stálou expozici masopustních obchůzek, pořádáme výstavy, programy pro školy a v Hlinsku se ujalo Rozloučení s masopustem, na které se dobrovolně a s chutí chystají celé školy i mateřské školky. Také na masopust na Veselém Kopci jezdilo před covidem kolem pěti tisíc návštěvníků,“ řekla Vojancová.

Jedinečnost masopustních obchůzek na Hlinecku spočívá především v tom, že se po několik generací konají v téměř nezměněné podobě. Dodnes ji v žádné vesnici neprovádí nějaký folklorní soubor, ale masky oblékají obyvatelé z vlastního rozhodnutí a zájmu. Kostýmy masek patří jejich nositelům, ti se o ně starají. Obyvatelé vesnice také stále aktivně znají význam a poslání masek i celého obyčeje. I když dnes se většina obyvatel neživí zemědělstvím, dodržují rituály spojené s obchůzkou: válení se s maskami po zemi, tanec s některými maskami nebo trhání stébel slámy ze sukně masky slaměného.

Epidemiologická situace v těchto dnech dobrá není, a tak zatím není jasné, zda se budou masopustní obchůzky na Hlinecku konat.