Když v sobotu ráno vypukl v Hamrech barevný masopustní rej, slunce v tu chvíli zatím jen nesměle nahlíželo nízko nad obzor.

Mráz zalézal za nehty a tančícím maškarádům co chvíli ujížděly nohy po zledovatělé silnici i po úzkých chodnících mezi zahradními brankami a vchody do stavení.

Sníh letos v Hamrech navzdory únorovému datu chyběl, a tak v něm divocí „slamění“ nemohli nikoho vyválet. Přesto tu bylo veselo. Kobyla, laufr, žena, židi, turci, slamění, kominíci, rasové i kapela – ti všichni nejprve zamířili ke starostovi obce pro svolení k obchůzce a pak už se s tancem vydali ode dveří ke dveřím.

Hospodyně a hospodáři jim nabízeli na zápražích domů nejen mísy s koláčky, koblihami nebo s uzeným masem, ale také podnosy se skleničkami ostřejšího pití pro zahřátí. V té mrazivé šedivině přicházelo mnohým už ráno hezky k duhu, až se chtě nechtě nabízí otázka, co taková celodenní šňůra ohnivých kalíšků nakonec provede se zažíváním i s tělesnou rovnováhou účastníků masopustního reje. Ale muži z Vysočiny jsou zřejmě vůči lihovým nápojům značně odolní – vždyť mnozí z nich pokračovali v masopustní oslavě ještě i večer v místní hospodě…

Tradice masopustních obchůzek již z mnoha míst naší země úplně vymizela. Na Hlinecku se jí ale stále daří znamenitě. Dokonce natolik, že ji světová organizace UNESCO zařadila vloni na seznam svého nehmotného dědictví.

Masopustní průvod na Hlinecku je spolehlivě doložen z 19. století. Jeho kořeny však spadají ještě do časů, kdy v zemi vládlo pohanství.
Snímky z masopustu v Hamrech