Na karate ale Leona Marková nezanevřela, právě naopak. Ze soutěží, kterých se účastní, teď vozí cenné medaile a ráda by se dostala na olympiádu v roce 2028. „Jsem celkově docela akční člověk a zajímají mě adrenalinové věci. Nebojím se třeba výšek, takže mě přitahuje lezení po skalách, baví mě i běh. Ráda se ale podívám i na nějaký pěkný film a najdu si čas i na svého psa,“ vyjmenovala své další aktivity mladá sportovkyně.

Karate bylo vaší jasnou volbou hned od mládí?

V dětství jsem si vyzkoušela i další sporty, ale v šestnácti letech jsem se ke karate vrátila. Když jsem pak začala studovat v Praze, stala jsem se členkou tamějšího klubu. Já ale ráda soutěžím a pražský klub nejezdil na závody, karatisté v něm se věnují technikám boje proti imaginárnímu soupeři. Jde o sestavy pohybů hodnocených především na přesnost a estetický dojem. Proto jsem nakonec přešla do pardubického klubu Karate Lions, za který už nastupuji v závodech. V Pardubicích teď také bydlím, takže mi to vyhovuje i po této stránce.

Pomyslnou soupeřku tedy vystřídaly soupeřky skutečné?

Ano, jde o sportovní zápas, ve kterém se bodují techniky předvedené ve vzájemném duelu.

Nevadí vám, že pak můžete chodit po ulicích s modřinami ve tváři?

Nevadí, protože i když jde o vzájemný duel, přímý fyzický kontakt při něm není povolený. Karate je ale akční sport, což se mi právě líbí, a nedopatřením se může přihodit leccos, i když v boji používáme chrániče. Modřiny v obličeji jsem si odnesla už ze dvou závodů.

close Leona Marková info Zdroj: Deník/Marek Nečina zoom_in Leona Marková

Jak se vám po přestupu do Pardubic daří?

Vybojovala jsem nejprve stříbrnou medaili na mistrovství Evropy, dvakrát jsem získala bronz na světových šampionátech a naposledy jsem vybojovala i titul české mistryně.

Věnujete se stylu Shotokan, česky šótokán. Jak si tenhle styl máme představit?

V karate se historicky vyvinulo mnoho stylů, záleželo na tom, který mistr je vedl. Styly se od sebe liší tím, zda jsou vedeny na tělo nebo mimo tělo a záleží také například na výšce postojů. Myslím, že v českých klubech je nejvíce rozšířený právě styl Shotokan. Všechny závody a zápasy v tomhle stylu se konají podle olympijských pravidel.

Takže byste jednou chtěla startovat třeba i na letní olympiádě?

K dokonalosti mám daleko a přes dosažené výsledky vím, že mám před sebou ještě velký kus práce. Jsem teď členkou širšího výběru české reprezentace a určitě bych se chtěla vypracovat ještě výš. Ale ano, pokud by to bylo možné, o účast na olympiádě bych moc stála. Na nejbližší olympiádě v Paříži karate nebude, ale v roce 2028 by se mělo vrátit.

A co budoucí profesní život, jaké máte plány?

Během studia jsem byla na praxi v advokátní kanceláři a zjistila jsem, že práce v advokacii by mě asi moc nebavila. Nejvíc mě zajímá trestní právo. To si myslím, že by mě bavilo, a snad bych ho mohla i zvládat. Co mám informace, tak policie také podporuje své členy ve sportovních aktivitách, což by mi velmi pomohlo. Těžko ale předjímat. Profesní život mám teprve před sebou a leccos se ještě může změnit.

Vraždy, krev, násilí, mrtvoly, někdy už ve stadiu rozkladu. Jak byste se se vyrovnávala s takhle drsnou realitou?

Musela bych předtím projít psychologickými testy, ty by napověděly víc. Myslím si ale, že bych to mohla ustát. Pohled na krev mi nevadí. Pokud tedy nejde o moji vlastní krev, tu dávám při vyšetřeních jen nerada. Nevadí mi to píchnutí jehly, ale spíš ten pocit, že mi berou něco, co sama dát nechci.

Vraťme se ale ke karate. Jaký program teď máte před sebou?

Na konci dubna se koná v Bulharsku mistrovství Evropy a v červenci se uskuteční akademické mistrovství Evropy v chorvatském Záhřebu. Chystám se na oba závody.