„Památkáři potřebují rozhodnutí ministerstva jako podklad k dalšímu vyjádření o změně stavby, o které však zatím nikdo nežádal. Ale samozřejmě jde o pochybení. Možná byl dokument uschován v oddělení investic, proto probíhá interní vyšetřování. Každopádně to může na úřadě změnit oběh pošty. V žádném případě to ale neznamená, že by celá kauza hotelu Bohemia spala,“ řekl chrudimský starosta František Pilný.

Rozhodnutí Ministerstva kultury:

Ministerstvo kultury už v roce 2021 rozhodlo, že nejde o kulturní památku. Dokument je potřeba ke stavbě parkoviště u hotelu Bohemia.

Pokud nejde o mikve, jak vyřkli odborníci ve svých posudcích, může být stavba o dvou komorách přestěhována na jiné místo. Žádný památkový status v radikálním kroku již bránit nebude.

„Skutečnost, že se pravděpodobně nejedná o rituální židovskou lázeň, podle vyjádření archeologů neznamená, že tomu tak skutečně není. V případě, že je vyzvednutí mikve nevyhnutelné, lze ji považovat za archeologický nález movitý a měla by být vyzvednuta nejlépe v celém bloku. Jakákoliv další varianta by silně poškodila památkovou a výpovědní hodnotu nálezu,“ uvedl Pilný.

Psali jsme před devíti lety:

Možná židovská lázeň mikve.
Lázeň může zachránit zápis mezi památky

Rozsáhlý archeologický výzkum na ploše asi 1000 metrů čtverečních se uskutečnil v roce 2013, a to při zemních pracích na parkovišti u hotelu Bohemia. Akademie věd ČR požádala Ministerstvo kultury o prohlášení archeologického nálezu židovské rituální lázně v roce 2015.

Vědeckou zprávu včetně obrazových materiálů o archeologickém výzkumu před hotelem Bohemia si můžete přečíst ZDE

„Na základě jiných nálezů z prostředí židovských obcí na území České republiky byl nález interpretován jako židovská rituální lázeň - mikve,“ je napsáno v odůvodnění žádosti s důrazem na to, že zvláštní význam chrudimského nálezu spočívá mimo jiné v jeho stáří, protože většina nalezených mikve pochází z 18. až 19. století a ta chrudimská je minimálně o sto let starší.

Co s hotelem Bohemia a prostranství před ním, není dořešené dodnes:

Věhlas chrudimského hotelu je pryč, deset let objekt chátrá.
Ostuda Chrudimi. V hotelu Bohemia ubytovnu nechceme, říká Pilný. Variant je víc

Byla by to senzace, ale nadšení nad nádrží neprojevil Arno Pařík ze Židovského muzea v Praze, který zpochybnil, že se skutečně jedná o židovskou rituální lázeň.

Možná židovská lázeň mikve.   Možná židovská lázeň mikve před hotelem Bohemia. Zdroj: Jan Frolík

„Podle mého názoru vodní nádrž postavená v zaniklém rameni Chrudimky i přes některé podobnosti nevykazuje žádné jednoznačné rysy skutečné židovské rituální lázně, s nimiž jsem se dosud setkal. Vnitřní velikost má být zhruba 2 x 3 metry, část se schodištěm bude tedy přibližně 140 x 180/200 centimetrů, což je na normální mikve tvar málo obdélný. Uváděná hloubka je cca 93/101 centimetrů, hladina vody byla zřejmě o asi 20 centimetrů níže, takže by zbývalo 73 až 80 centimetrů, což na ponoření na bobku nebo kleče není mnoho,“ uvedl Arno Pařík, který je nejen absolventem filozofické fakulty a obecně historikem, ale přímo judaistou, pracovníkem Židovského muzea a autorem mnoha knih o životě Židů v diaspoře.

Dvě komory nádrže jsou nevídané

Podobně se vyjádřil i vrchní rabín Židovské obce v Praze David Peter. Ten uvedl, že se o židovskou rituální lázeň skutečně jednat může, zároveň však zdůraznil, že pochybnosti o pravosti mikve, které vznesl doktor Pařík, jsou oprávněné.

Typická židovská mikve:

Mikve v Dobrušce.Mikve v Dobrušce.Zdroj: Deník/Jana Kotalová

„Největší pochybnosti vzbuzují dvě komory nádrže, což je pro mikve zcela nevídané, vzbuzuje to představu využití druhé části nádrže k něčemu jinému - což však není možné z rituálních důvodů. Často bývala v druhé místnosti umývárna, studna nebo nádrž, zde jsou však dvě nádrže vedle sebe a nelze zabránit vzájemnému propojení obsahu. Spojení dvou nádrží vedle sebe vzbuzuje představu nějakého účelového zařízení, které se však s rituální lázní vylučuje,“ uvedl vrchní rabín Peter.

Dvoukomorové mikve standardně nahrazují jednokomorové až v 18. a 19. století, přičemž zásypová vrstva chrudimského nálezu je datována do 17. století. Těžko tedy může být mikve mladší než zásypová vrstva, což je jeden z argumentů, podle kterých ji Ministerstvo kultury neprohlásilo za kulturní památku.

Nález před hotelem Bohemia může být součástí dávného sklepu, hovoří se také o lázni tehdejší koželužny. Archeologický nález podle zákona připadá Pardubickému kraji a měl by být uložen v jedné z jeho sbírkotvorných institucí, která má na jeho uložení kapacity. Rozhodující slovo bude mít Archeologický ústav Akademie věd ČR v Praze.

Rituální lázně jsou součástí židovské kultury již od starověku. Základní nároky na toto zařízení jsou popsány v traktátu Mikva'ot, který je součástí Mišny. Lázeň byla určena k rituální očistě žen i mužů. Od počátku 17. století se v aškenázské kultuře budovaly mikve ve sklepeních soukromých domů, v synagogách, rabínských domech či samostatně stojící. Nejčastějším stavebním materiálem bylo dřevo nebo kámen. Proto, aby lázeň mohla plnit svoji rituální úlohu, musí splňovat jasně stanovené podmínky. Mezi ně patří trvalý přítok vody, musí být dokonale těsná, aby nedocházelo k prosakování spodní vody, její objem musí činit nejméně 40 se'ah (cca 720 1). Rituálně vhodná voda musí proniknout ke každé části těla, proto musí mikve velikostně odpovídat. Hloubka mikve je podle platných nařízení stanovena na 120 centimetrů, aby osobě, když se ohne v kolenou, umožnila ponoření celého těla.

Zdroj: Milan Klicpera