„Pamatuji si třeba na kapelu Regent a nejvíc na Pihy, na tu dobu to byla nejlepší kapela. Kde hrála, tam jsme byli v pátek a v sobotu znova.V neděli jsme si nenechali ujít odpolední čaje na Seči. Z Miřetic jsme do Nasavrk chodívali pěšky, také z Kraskova do Nasavrk. Jo, to byly časy… Myslím, že na tu dobu jsme se dokázali bavit náramně," vzpomíná čtenářka Chrudimského deníku Ilona Kudrnová.

Hlinecký mykolog Jiří Laštůvka rovněž patří ke generaci, která prožívala mládí v totalitě. „Já jsem chodil či jezdil hodně do Herálce, Stanu, Vojnova Městce, Holetína, Blatna. Vzpomínám na karlovarskou Codu, kolínský Punc, pardubický Elán, Motouz, Vitamín nebo Pihy," říká.

V osmdesátých letech se nosily hodně upnuté džíny a vypasovaná trička, nejlépe ve výstřihu se šněrováním. „Abych zapnula džíny, musela jsem u toho ležet. Z kapel si vzpomínám na Svit a Motouz. Na zábavy jsem většinou chodila do Svídnice, Orle, Chrasti a tancovala jsem klukům na ramenou. No ,to jsem mohla, vážila jsem asi čtyřicet kilo dneska už by se se mnou nikdo netahal. Kluci se na zábavě vždycky porvali. Všechno to mělo své kouzlo," usmívá se Jitka Plško z Chrudimě.

Před pětadvaceti lety se mladí lidé scházeli v hospůdkách, parcích nebo kinech. „V 80. letech byl v Chrudimi nejlepší leťák, jít v létě do krytého kina nepřipadalo pro puberťáka v úvahu, tam podle něj chodili jen staří a takoví divní lidé. Letní kino Mír bylo oblíbené. Člověk si vzal zimní bundu, deku a vyrazil na takové bijáky, jako je Pomáda, Horečka sobotní noci nebo Vetřelec," říká Chrudimačka Ivana Hronová.

Za kulturou se jezdilo i do sousedních Pardubic. „Na Karlovinu se v sobotu sjížděli neprofesionální výtvarníci, rozložili tam stoly, prkna, deky a nabízelo se tam umění -obrázky, šperky, originální oblečky. Muselo to skočit v nějakou stanovenou hodinu. Mnoho lidí se potom profesionalizovalo. ale zdá se mi, že už to nedělali tak dobře. Asi proto, že už to nebylo zakázané," míní Zuzana Plocková.