Na závodníky čekaly tři průjezdy tří rychlostních zkoušek, které vedly po Chrudimsku. Kvůli poruchám nebo haváriím muselo 34 jezdců odstoupit. Většinu ostrých zatáček lemovaly davy diváků, kteří řvoucí závodní speciály s nadšením vyhlíželi.

První etapa vedla přes Janovice, kde za páskou v levotočivé zatáčce u autobusové zastávky přihlížely možná dvě desítky lidí. Někteří si přinesli i skládají židle. Jedním z nich byl i Robert Kratochvíl.

„Jsme z okolí, tak jsme se přišli podívat, i když máme raději motorky. Přijde mi ale, že letos tuhle zatáčku pořadatelé hodně zbrzdili,“ ukazuje divák na několik pneumatik zhruba uprostřed oblouku zatáčky, které musí jezdci objet, což je výrazně zpomaluje, a pokračuje: „Slabší auta tu moc nepředvedou. Počkáme a asi se vydáme ještě jinam,“ uzavírá Kratochvíl.

Dobrý úkryt na dvorku

Z uctivé vzdálenosti sice na auta krásně vidím, ale stále je fotím jen z jednoho úhlu. Chce to jinam, ale kam? Všimnu si, že za plotem nedalekého domu vykukují další diváci. Přeběhnu k nim a už jsem na dvorku u paní Bohumily Joštové. Usměvavá babička sedí na zápraží a pozoruje řvoucí závodní speciály i diváky stojící na špičkách, aby přes vrata dobře viděli.

A že to je výhled náramný. Závodní auta najíždějí přímo na nás, zbrzdí, zatočí, nastaví objektivu fotoaparátu lesklý bok a to už šofér dupe na plyn a vůz mizí v dálce.

„Nevadí vám to?“ ptám se paní Joštové.

„Ne. Nikam nejdu, tak je to spíš zábava, nevadí mi to,“ odpovídá babička. Za námi prohřmí další auto, slepice poklidně šmejdící po dvorku ani nezvednou hlavu.

„Každý rok se najde pár lidí, kteří se ke mně za plot chodí schovat a koukat,“ pokračuje paní Joštová a na mou otázku, zda by už nestálo za to vybírat vstupné, odpovídá jen smíchem.