„Až se tomu sám divím, dříve nás lidé na případy posekaných srn či zajíců upozorňovali docela často. Až na výjimky již ovšem nešlo takto zdevastovaná zvířata zachránit a vesměs musela být utracena," říká vedoucí záchranné stanice Josef Cach.

Méně mrtvolek teď nacházejí na pokosených loukách i samotní myslivci. Podle Vratislava Másla, předsedy chrudimského okresního mysliveckého spolku, ale ve skutečnosti k velkému zlepšení nedošlo.

„Posekané zvěře snad trochu ubylo tím, že se snížily početní stavy skotu, takže se snížila i výměra kosených luk. Zároveň se však změnil i způsob sběru a skladování suché píce. Dnes je suché seno strojově rolováno do jakýchsi obřích kol, v nichž pak mnohdy končí i pozůstatky zraněné či uhynulé zvěře. Tato těla v nich bez přístupu vzduchu jaksi beze zbytku zkvasí a my se pak o takových úhynech už nikdy nedozvíme," vysvětluje Vratislav Máslo.