„Od nově narozeného dítěte nemůžeme chtít totéž, co od maturanta,” míní galerista.

Snaha o nízké provozní náklady byla podle Jelínka jedním z nejvíc zvažovaných hledisek. „Mohli jsme tu vystavovat třeba výtvarné dílo Jiřího Koláře, což bylo reálně ve hře. Ale to už bychom museli v kostele topit a náklady by byly někde úplně jinde,“ dává galerista příklad, kudy se ubíraly jeho úvahy před vlastní opravou objektu.

„O novorozené muzeum teď musíme pečovat, zahrnout ho láskou. Pak musí projít mateřskou školou a poté by mělo získat i základní vzdělání. To je však běh na dlouhou trať,“ pokračuje chrudimský galerista.

Přijedou i Japonci?

To nejhorší, co by se teď mohlo stát, je podle Luboše Jelínka nenávistná diskuze o zbytečnosti muzea, ústící v jeho zatracení. „Muzeum si na sebe nikdy úplně nevydělá, jeho ekonomika se však může velmi zlepšit.

Je to však to hlavní? Vždyť se nám tu podařilo zachránit velkou a cennou budovu, která tu stojí už stovky let. Máme unikátní expozici s vazbou na oceňovaný projekt záchrany dalších soch. To vše s podstatným finančním přispěním EU.

A návštěvnost? Tu je možné zvýšit. Když zvládneme marketing a navážeme například těsnou spolupráci s agenturami dovážejícími turisty do ČR,” říká přesvědčeně Jelínek. „Máme co nabídnout i těm příslovečným Japoncům. Ale samo to nepůjde,” dodává galerista.