Není tajemstvím, že faktorem, jenž by mohl nepříznivě působit na sochy a plastiky v Muzeu barokních soch, je případná nadměrná vlhkost v objektu. Ta se proto již několik měsíců pečlivě sleduje, měří a vyhodnocuje.

Chrudimská radnice nyní slovy místostarosty města Romana Málka ujišťuje, že vše bude v pořádku a instalované exponáty nedoznají žádné újmy. „Ve vrchním podlaží, ve kterém budou instalovány sochy, je vlhkost v požadovaném rozmezí. Problém s vlhkostí je u toalet. A také v celém sklepě je vlhkost taková, že instalaci soch neumožňuje. Ale tam žádné plastiky nejsou, nebudou a být neměly,“ říká Málek.

Pro mezní hodnoty vlhkosti ve výstavním prostoru muzea si přitom památkáři a restaurátoři stanovili poměrně tvrdé podmínky. Horní hranicí pro dlouhodobé vystavení některých soch je zhruba padesátiprocentní či pětapadesátiprocentní zastoupení vodních par ve vzduchu. To jsou pro porovnání hodnoty, kterých je běžně dosahováno v mnoha bytech nebo rekreačních objektech.

Jako v bavlnce

Podle Romana Málka tak občas dochází ke kuriózním situacím, kdy například socha, která se léta povalovala na půdě fary, kde čelila horku, mrazům i nájezdům červotoče, nyní musí být umístěna v téměř neměnných teplotních a vlhkostních podmínkách, jinak by její vystavení podle odborníků vůbec nepřicházelo v úvahu.

Na půdě nějakého zapadlého objektu by se přitom dál mohla povalovat snad celá staletí – tedy nebýt výstavby nového chrudimského muzea. „Mám pocit, že v podmínkách restaurátorských záruk je tak mnohdy obsažena i jistá dávka alibismu,“ glosuje vzniklou situaci místostarosta Málek.