Stránka Řádků důvěry se těší mimořádnému zájmu čtenářů. Do redakce chodí desítky dopisů. Proto mějte strpení, i váš příběh brzy zveřejníme.

Řádky důvěry

Život v 69 letech přece nekončí

Vážená redakce, každý týden čtu Řádky důvěry. Všechny příběhy jsou trochu odlišné, ale většina z nich má společné téma - osamělost. Proto se i já na vás obracím s prosbou o zveřejnění svého příběhu.

Nepotkala mě sice žádná katastrofa jako týrání, šikana. Mám hodné děti, snachy i vnoučata. Přesto se cítím osamělý, zemřela mi žena, a tak jsem na vše zůstal sám, což je pro mě „katastrofa“. Je mi 69 let, jsem menší, silnější postavy, nekouřím, nepiji alkohol, rád se dívám v televizi na sport, mám rád práci na zahrádce a s chutí se věnuji i domácím zvířátkům. Chtěl bych touto cestou najít upřímnou a pohodovou kamarádku menší postavy, která má podobné zájmy jako já. Myslím si, že život v 69 letech nekončí.

Vláďa od Žamberka

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Muži se sami sebe neptají, co hledají

Když čtu příspěvky, které do Řádků důvěry píši muži, stále čtu: „Bohužel, delší dobu nemůžu najít přítelkyni…“. Ale neptají se sami sebe, co opravdu hledají. Myslí si, že když jim odepíše žena, že má zájem, tak že mu v první řadě nabízí sex. Ostatní nechává na ženě - aby ho zvala k sobě domů, vařila mu, dělala služku, a byla pro sex. Protože muži jenom ženy zneužívají a myslí si, že jídlo nic nestojí a i další náklady jim jsou cizí. Muž přijde zanedbaný, neustrojený, protože na to nemá a protože má děti, které ho jenom vydírají a pletou se mu do života, který by si třeba, zasloužil. Stále si jen myslí, že vše je jejich, například barák, auto a příjem. A to je ještě naživu. Založily rodinu na psí knížku, okrádají stát, ale za vše prý může táta a po případě přítelkyně, protože jim nedává peníze, a stále si myslí, že přítelkyně má vše zadarmo. To vše je ale velký omyl. Protože muži si nechají vše moc dobře zaplatit a chtějí jen sex. Protože si myslí, že sex je pro ně NEJ. A žena je jen bita od přítele a jeho dětí – je to prostě hnus. Muži opravdu jen myslí na to, že „ho“ mají, a dále na nic jiného. Je opravdu odporné, že se chovají, jako by byli ve veřejném domě.

Ale že by dali přítelkyni peníze na jídlo nebo alespoň poděkovali, to ne, jsou jen sprostí a hned ženu z bytu vyhodí. Protože děti jsou na prvním místě, přestože ho jenom vydírají a rozkazují, jaká bude jeho budoucnost. To, že má právo žít, jak sám uzná za vhodné, by měly nechat na něm. Měly by se raději starat samy o sebe, žít svůj vlastní život a otce vůbec nenavštěvovat. Na to má jejich otec právo. Žít a nechat žít.

Věrná čtenářka z východních Čech

(Chcete-li odpovědět na tento příspěvek, lze tak učinit pouze zveřejněním vašeho dopisu v Řádcích důvěry. Pisatelka neposkytla redakci svoji adresu.)

Bude zbytek života šťastnější

Je mi 59 let a ráda bych se seznámila touto cestou s mužem, který sdílí samotu jako já. Chtěla bych prožít zbytek života v harmonickém vztahu a být si oporou ve všem, co nás má ještě potkat. Jsem střední postavy, v důchodu, mám ráda domácí práce, práce na zahrádce, občas cestování a ráda chodím i za kulturou. Poznala jsem v životě dosti stinných stránek, smutné bylo, že se to týkalo rodiny. Nechci si však stěžovat, neboť věřím, že zbytek života bude šťastnější, než byl doposud.

Marie z Pardubic

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Chceš ještě prožít trochu radosti?

Hledám kamaráda, který jako já prošel úskalím nejzákeřnější nemoci lidstva, je nyní relativně zdráv a chtěl by ještě prožít trochu radosti, třeba jen z občasného setkávání s obyčejnou ženou 65 let/168 cm.

Čtenářka z Pardubického kraje

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Deník pomáhá

Potřebujete se „vypsat” z těžké životní situace? Toužíte nalézt přátele? Svěřte svůj příběh Deníku. Samozřejmostí je diskrétnost.
Chcete napsat do Řádků důvěry?

Do řádků důvěry napište vlastní příběh, v němž se podělíte o své starosti, samotu, ale i radosti a úspěchy. Možná právě tak získáte nová přátelství. Své příspěvky s kontakty na vás (adresou a telefonním číslem) i odpovědi na zveřejněné příběhy posílejte na: Hradecký deník, Řádky důvěry, Kladská 17, 500 03 Hradec Králové, nebo na e-mail jan.korbel@denik.cz.
Neuveřejňujeme anonymní příspěvky. V případě odpovědi uveďte vzadu na obálce, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy doručíme.