Filmaři pod vedením režiséra Jiřího Stracha strávili v Chrasti několik dní. Hodně scén v trilogii je natáčeno přímo v muzeu. ""Do kaple jsme tehdy stěhovali vitríny s částí stálé expozice, tedy i s Ďáblovou biblí. Otevřeli jsme kvůli natáčení i vrata, aby mohlo auto s Ivanem Trojanem vjet přímo na nádvoří," řekl Schütz.

Bývalý chrastecký starosta Tomáš Vagenknecht přicházel před čtrnácti lety s filmaři do kontaktu často. "Byli velmi slušní, za všechno děkovali, měli v sobě pokoru. My jsme se jim proto snažili vycházet vstříc," uvedl Vagenknecht.

Děj třídílného televizního seriálu začíná u vykopávek v blízkosti barokního kostela zasvěceného Markétě Antiochijské. Tato stavba se totiž rozkládá na ploše, kde byl ve 12. století vybudován benediktinský klášter, později zničený husity. "Do skutečných archeologických výkopů filmaři pochopitelně nesměli, a tak byly vybudovány nové základy s umělými kostmi. Aby mělo místo ještě tajemnější atmosféru, v Chacholicích na městském pozemku jsme nechali porazit suchou jabloň. Traktorista ze zemědělského družstva v Podlažicích ji potom dovezl přímo na filmový plac," dodal bývalý starosta.

Když neposlouchá příroda, poslouží hasiči. "Filmaři potřebovali, aby při jedné scéně pršelo. A tak naši kluci simulovali déšť za pomoci hadic," řekl velitel družstva chrasteckých hasičů Roman Klvaňa.

Štáb režiséra Jiřího Stracha natáčel i v nejkrásnějším sále pardubické radnice. Mezi komparzem byl také Petr Doubrava v roli účastníka přednášky. "Najednou přišel Ivan Trojan a sedl si přede mne, proto jsem v záběrech vidět. Scéna se natáčela několikrát a on ty své repliky pokaždé zahrál jinak. A vždycky krásně," podotkl Doubrava. Podle jeho slov se některé scény Ďáblovy lsti natáčely i v hostinci pod nadjezdem u pardubické nemocnice.

Ještě jedna záhada je spojena s Podlažicemi. V roce 2004 tam narazili archeologové na záhadu, když našli šedesát mužských, ženských a dětských hrobů. V době, kdy tam stál benediktýnský klášter, bylo takové pohřebiště nemyslitelné a pro archeology se tudíž tehdy nález stal velkou hádankou.

Codex gigas byl sepsán na počátku 13. století v benediktýnském klášteře v Podlažicích a záhy se o něm mluvilo jako o jednom z divů středověkého světa. Pozornost přitahoval již svými rozměry - bezmála jeden metr výšky a půl metru šířky, jimž žádná z jiných středověkých knih nemohla konkurovat, a váhou 75 kilogramů. Četné dohady budilo rovněž vyobrazení ďábla, díky kterému se této knize říká také Ďáblova bible. S ním ovšem sousedí vyobrazení Obce boží neboli Nebeského Jeruzalému. Jejich spojení není náhodné – jde o symbolické vyjádření podstaty světa, jak ho vnímal středověký člověk, v němž proti sobě stojí Bůh a ďábel. V neobyčejném rukopisu jsou na 312 pergamenových listech zaznamenány kromě bible i další texty, včetně Kosmovy kroniky, dvou historických prací Josepha Flavia, lékařských spisů a zaklínacích formulí proti nemocem a zlodějům.

Originál Codex gigas odvezli před více než třemi sty lety v závěru třicetileté války Švédové jako válečnou kořist a předali ji své královně Kristýně. V této zemi se nachází dodnes.