O údržbu a vytváření nových značek se stará Klub českých turistů a péče o hustou síť značení stojí každý rok mnoho úsilí. Není to však tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát.

„Nezabýváme se jenom pěším značením, ale malujeme i značky pro cyklisty a lyžaře. Liší se barevně: pěší mají okrajové pruhy bílé, lyžařské oranžové a cyklistické žluté," řekl místopředseda oblastního výboru Klubu českých turistů Vlastimil Škvára.

Řada předpisů

Značení turistických cest podléhá poměrně obsáhlým metodickým předpisům, které postihují všechny možné rady, které se má značkař naučit a které pak využívá pro svoji práci. Učební texty mají díly od A do J. Značkaři do terénu chodí ve dvojici. Jeden z nich je kvalifikovaný vedoucí značkař, druhý může být i úplným nováčkem.

„Úplný laik by maximálně obtáhl stávající značky," vysvětluje Vlastimil Škvára důvody, proč značky nemůže opravovat každý. „Udělal by to špatnou barvou, protože ty, které používáme my už nejsou běžně k sehnání a nakupujeme je pro celou republiku přímo od výrobce. Zároveň by neopravil všechny značky. Kdyby někde opadla, on by už nevěděl, že tam byla a podobně."

Kam dát značku?

Zaškolený značkař proto prochází důkladnou metodickou průpravou. Značky mizí a nemusí na tom mít podíl vandalové, ale stromy rostou, značka se roztáhne, nebo ji překryje větev, barva se odrolí z betonového sloupku a podobně.

„Značkař musí vědět, kde značka chybí a kam ji má namalovat. Úhel pohledu je velice důležitý, aby byla značka dobře vidět už zdálky. Na to existuje řada zásad. Ideální je tangenciální pohled, který mě na značku upozorní už zdálky. Obtížné je taky vyznačit rozcestí. Stává se i vyškoleným značkařům, kteří do protokolu nahlásí, že rozcestník chybí, ale už nedodají, kde stál, kam vedl nebo jakou měl barvu," doplňuje místopředseda oblastního výboru.

Pro malování značek existuje předpis, aby byla značka vidět. Je přesně stanoveno, v jaké výšce má být a třeba jak má být natočená.

„Značky se obnovují jednou za tři roky a je až k nevíře, jaké se na trasách dějí věci. Mohou za to i vandalové. Většinou to jsou děti z dětských táborů, které se dostanou do přírody, mají občas volno a každé je vybaveno kudličkou," uvedl Vlastimil Škvára.

Když trasa zmizí

Značky nebývají jenom ořezané, ale i zakryté asfaltem či jinou barvou. Svůj podíl na tom mají vlastníci pozemků či chat, okolo kterých turistická trasa vede.

„Trošku jim rozumět lze. Po pěších trasách jezdí i cyklisté, a když si ji spletou se závodní drahou, mohou chataře ohrožovat. Zamazání značky je však protiprávní, a když někdo odstraní třeba rozcestník, to už je krádež," řekl Vlastimil Škvára.

Na pět kilometrů se spotřebuje zhruba jeden decilitr barvy. Za rok takto pracovníci Klubu českých turistů obejdou 700 kilometrů.

„Z Pardubického kraje dostáváme dotace 450 000 korun. Materiál jako štětce, barvy či směrovky dostáváme z centrálního skladu, které jsou hrazené z dotací Ministerstva pro místní rozvoj. Dohromady na roční provoz máme částku zhruba 700 000 korun," dodal Vlastimil Škvára.

LUKÁŠ VANÍČEK