„Je to vzpomínka na všechny paraskupiny, které byly zasazeny na území bývalého Československa," říká o akci velitel 43. výsadkového praporu podplukovník Ladislav Švejda.

„Pochod zahájíme 22. listopadu ráno, načež se účastníci přesunou vozy do obce Libochovice Kaňk u Kutné Hory, kde pochod začne. Jelikož je to memoriál parašutistů, asi stovka jich seskočí na místo padákem," říká o akci Ladislav Švejda.

Pochodem vchod

Aby se dostali zpátky, na účastníky čeká celkem 70 kilometrů, které budou muset ujít během šestnácti hodin. Z toho je dvakrát osm hodin vyměřených na ujití 35 kilometrů. Zbývající čas musí využít účastníci ke spánku pod širým nebem na zřícenině hradu Lichnice. Pochod končí zpět v Chrudimi.

Všechno, co budou účastníci jíst a pít a v čem večer spočinou, si budou muset pochodující nést na zádech. „Každá osoba by s sebou měla mít alespoň 3 litry vody na den, minimálně jedno náhradní prádlo na převlečení, karimatku a spacák, jinak na Lichnici nocleh nevydrží," vyjmenovává podplukovník Švejda minimální vybavení.

Ať tak či onak, každý na zádech ponese podle Švejdových slov alespoň 25 kilogramů výstroje beze zbraně. Účastníci se budou muset pohybovat rychlostí alespoň 5 kilometrů za hodinu.

Osm hodin na etapu je klíčových. Kdo nedojde včas, jakoby pochod nedokončil. Účastníci půjdou také ve skupinách po čtyřech až šesti lidech. Důležité je, aby do cíle dorazili všichni. „Je to o tom, aby se lidé navzájem podporovali a nikoho na trase nenechali," říká velitel chrudimských výsadkářů.

Jak to bylo dřív

„Loni jsem si zkusil nultý ročník. Při pochodu jsme byli stresování časem. Na Lichnici bylo mínus pět, takže jsem měl tak promrzlé prsty, že jsem nemohl rozepnout zip u bundy," vzpomíná podplukovník.

„Koncipoval jsem pochod do těchto podmínek, aby si lidé uvědomili, co za druhé války parašutisté museli prožít, když šest dní a nocí šli sněhem, aniž by měli jistotu, že jdou správně. Spali někde v záhrabu a neměli ani zdaleka takové vybavení, jako máme dnes," dodává Švejda.

LUKÁŠ VANÍČEK