Podle odborníků se to ale liší region od regionu. „Nejhorší situace je v Praze, kde je největší převis mezi nabídkou a poptávkou. V menších obcích či městech, jež si postavily vlastní zařízení s větší kapacitou, jsou čekací lhůty výrazně kratší,“ říká prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb v ČR Jiří Horecký.

Podle něj jsou ale počty žadatelů zkreslené tím, že řada lidí si podává přihlášku preventivně, protože počítají s velkým počtem žadatelů. Více než polovina žadatelů plánuje výhledově, ale okamžité přijetí do domova odmítá.

Je cestou k řešení optimálního počtu lůžek výstavba nových domovů? „Ano, ale určitě ne v množství podle počtu žadatelů,“ říká Horecký. Podle něj je jednou z cest k řešení umožnit lidem zůstat co nejdéle v jejich přirozeném domácím prostředí a rozšířit služby jako je třeba pečovatelská asistenční služba, či denní stacionáře. O těchto službách je ale malé povědomí a dostatečná není ani jejich republiková síť.

Další problém je i to, že až 40 procent obyvatel seniorských domů jsou lidé, kteří nepotřebují zdravotní péči a v domovech se prakticky pouze stravují a bydlí. Zabírají tím tak místo těm, kteří vyžadují denní péči. To by se ale mohlo přibližně do pěti let změnit, protože domy pro seniory jsou z ekonomických důvodů nuceny přijímat především ty, kteří pobírají příspěvek na péči. Nemocný člověk je nejlepším finančním příjmem zařízení.

„Až v domovech budou alespoň z 95 procent lidé, kteří péči skutečně potřebují, tak čekací lhůty do seniorských domů klesnou,“ odhaduje Horecký.