Někteří vystoupali pěkně vysoko. „Máme vlasec dlouhý 150 metrů a ještě jsme 40 přikupovali. Máme doma ještě jeden typ, ale ten létá snad jenom při uragánu." říká například Pavel Řehůnek, který s rodinou kupoval svého draka v pátek.

DOMÁCÍ PLACHTIDLA

Většina létajících draků byla koupená, leč našli se i tací, kteří jej vyráběli doma. S „veteránem" přijel například Vladimír Louvar s rodinou ze Zaječic.

Ti se společnými silami snažili dostat do vzduchu „klasického" draka ze dřeva a papíru. „Nějak se mu do nechce," poznamenává Vladimír Louvar a občas pohlédne na mnohem lehčí, leč kupované draky ostatních lidí, kteří i v mírném větru při zemi dokážou hladce vystoupat do výše, kde už fouká podstatně silněji.

„Tohohle draka máme doma už možná deset let. Vyráběl jsem jej ještě se svým dědou. Občas jej musíme vyspravit, když praskne laťka nebo se protrhne papír," dodává Vladimír.

Brzy se začne budovat i drak v rodině Pavly Berto z Chrudimi. „Počkáme, až bude dcerka větší. Chce si většinu věcí dělat sama, tak až bude trpělivější, určitě si nějakého uděláme," říká maminka Pavla a s dcerkou tak zatím pozoruje kupovaného dráčka, který se vznáší ve vzduchu.

Najednou se ozve podivné bzučení. To Tomáš Šimík navíjí vlasec u svého draka. V rukou však nedrží klasické klubíčko nebo kulatý držák, ale ruční akuvrtačku, na níž je místo vrtáku připevněná cívka s vlascem.

MECHANICKÁ POMOC

„Je to trochu lenost," přiznává Pardubák s úsměvem „Ale říkal jsem si, že navíjet 150 metrů se mi jen tak rukou nechce. Kabel jsem s sebou tahat nechtěl, tak jsem sáhl po akuvrtačce," dodává Tomáš Šimík, jehož nápad v sobotu slavil svoji premiéru.

Kromě pouštění draků mohli návštěvníci Drakiády sledovat loutkové divadlo, vyzkoušet si ukázky první pomoci nebo si zaskákat ve skákacím hradu.

V mnoha případech to vypadalo tak, že po chvilce pouštění tatínek nafasoval klubko s vlascem, aby hlídal draka ve vzduchu, zatímco maminka s ratolestmi vyrazila za doprovodným programem.