"Námětem je kniha Co jsme si nikdy neřekli od Yasmin Rahmanové. Jsme v kontaktu se samotnou autorkou knihy, která souhlasila se zpracováním díla do audiovizuální podoby," vysvětlují studentky s tím, že hlavními tématy knihy a plánovaného filmového snímku jsou deprese, sebepoškozování, úzkosti a sebevražedné myšlenky.

Film se bude natáčet ve spolupráci s absolventy Pražské státní konzervatoře oboru herectví Michalem Pazderkou a Filipem Františkem Červenkou. Psychické problémy náctiletých jsou v posledních letech obrovské a velkou měrou k tomu přispěla covidová izolace od okolního světa.

Husky Floki přišel kvůli útoku dvou psů o ucho. Operován byl na klinice v Pardubicích, kde se vyjádřili, že pokud by byl hladkosrstý, nepřežil by.
Psích agresorů se ve Slatiňanech bála celá ulice. Mají na svědomí těžká zranění

"Oba mají mnoho zkušeností s hereckou, scenáristickou, ale i režijní prací, která byla několikrát oceněna prestižními cenami. Michal nyní studuje filmovou režii na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku a Filip se hlásí na katedru scenáristiky na FAMU," představují dívky své kolegy.

Film se začne v létě natáčet v Chrudimi, například v Městském parku, ale i v Pardubicích. Projekt Naděje má podporu Pardubického kraje. "Nebývá obvyklé, že se ve věku středoškoláka najde snaha, zájem a touha pomoci své generaci v tématu, které danou generaci trápí. Aktivita děvčat ze Střední školy zdravotnické a sociální v Chrudimi mne jednoznačně oslovila a jsem za ni velmi rád. Psychické problémy jsou občas neviditelné, projektem NADĚJE je Bára s Dominikou chtějí ukázat a svým vrstevníkům i pomoci řešit. A to si podporu rozhodně zaslouží," řekl Deníku krajský radní pro oblast školství Josef Kozel.

Filmový projekt můžete podpořit na platformě Donio - ZDE

Deprese a úzkosti sužují dívky a chlapce už v základních školách. Sebepoškozování jim přináší bolest, která je silnější než bolest psychická. Pro většinu lidí je důležitým momentem sebepoškozením fyzická bolest, která přehluší bolest psychickou.

Když rodiče pozorují, že jejich potomek je zamlklý, nosí pouze dlouhé rukáv, trpí nespavostí nebo nechutenství, měli by být ostražití. "Když mi bylo dvanáct, měla jsem pocit, že mi nikdo nerozumí. Při tělocviku jsem si odřela nohu a potom jsem si o samotě strhávala strupy. Bavila mne ta bolest a krev. Ale po žiletce nebo nůžkách jsem nikdy nesáhla," vzpomíná dnes dvacetiletá Veronika na období, kdy měla k sebepoškozování hodně blízko.

Kde hledat pomoc, je nasnadě. Třeba v Chrudimi se problému věnují odborníci v krizovém centru organizace J.J. Pestalozziho. "„Příběhy, se kterými se setkáváme, jsou děsivé. Ne vždy sebeubližování končí povrchovým zraněním! Po ublížení sám sobě nemusí přijít úleva. Někdy může přijít i smrt,“ zdůrazila vedoucí centra Lenka Svobodová.

Námět filmu Naděje:

Námět filmu NadějeNámět filmu NadějeZdroj: Projekt Naděje

Výzkumy ukazují nejčastější způsoby sebepoškozování:

72% řezání
35% pálení
30% sebebití
22% snaha nenechat rány, aby se zhojily
10% vytrhávání vlasů
8% lámání kostí
(zdroj: SZŠ Pardubice)

Kde hledat pomoc?Krizové centrum J.J. Pestalozziho
Linka bezpečí
Šance Dětem
Nepanikař