Někteří tu rozbili své stany, jiní vzali zavděk jen obyčejným látkovým přístřeškem. Mrzlo, všude bylo sněhobílo, ale to nikomu nevadilo. „Naopak, vždyť takhle nějak má zima vypadat. První část páteční noci jsme stejně strávili při zpěvu a při povídání v nedaleké hospůdce a zbytek noci už jsme všichni v pohodě přežili. Většinu z nás tady ráno vlastně ani neprobouzí zima, jako spíš nezbytnost vykonání malé tělesné potřeby. Chvíli ji sice můžete oddalovat, ale nakonec se stejně musíte vysoukat z vyhřátého spacáku," připomněl s úsměvem v sobotu „Grizzly" alias Jiří Moravec mladší, jeden ze spoluorganizátorů tradičního Zimního táboření na Lichnici.

Mrzlo a sněžilo také po většinu soboty, avšak táborníci se dokázali sami parádně rozehřát. A také od srdce zasmát. Veselo bylo hlavně při disciplínách „moderního lichnického pětiboje", sestávajícího například z člunkového běhu na čas a prokládaného střídavým pitím slivovice, řízného ležáku a chladného mléka. Pozoruhodné ovšem byly i výkony běžců na lyžích, jimž držela historická prkénka na botách jen za pomoci „vachrlatého" spojení vytvořeného použitím tuhého elektrikářského drátu. Skákalo se také v pytlích, po chvíli se zase imitací ocasu upevněného vzadu na opasek trefovaly molitanové míčky a vzduchem rovněž svištěly podkovy mířící na kolík zatlučený v zemi. Krom soutěžících se bavilo i několik dalších lidí, kteří využili lednového otevření hradu k jeho nezvyklé zimní návštěvě. Tím úplně nejmladším byl půlroční klučina Pavel Mrkvička, který ale program prospal v kočárku.