Jak malá jsem se smála až k zalknutí, když mě babička lechtala na dlaních s říkankou "pekař peče housky, uždibuje kousky". Jako velké holce mi do smíchu při sledování prezidentské volby a příchodu dalších kandidátů není.

Nechci snižovat upřímný úmysl sobětušského pekaře Stanislava Pecky, znám ho už dlouhá léta a pokládám ho za člověka, který skutečně jedná podle svého nejlepšího svědomí. Ale v jeho věku a při jeho zkušenostech by měl v sobě najít alespoň trochu pudu sebezáchovy.

Vím, je nejjednodušší tohoto nadšence poslat zpátky do pekárny, ať si tam v klidu uždibuje kousky na své výtečné housky. Ale Peckovi to nestačí, chce něco udělat pro obyčejné lidi. Být na jeho místě, raději bych své politické ambice zkusila realizovat nejprve na úrovni komunální politiky. Má v ní dlouholeté zkušenosti a může je umocnit pro dobro lidí z vesnice, okresu nebo kraje, ve kterém žije.

Křeslo prezidenta je pro něj moc vysoké a pokud na něj bude chtít stále vyskakovat, může si svou bílou čepici rovnou vyměnit za tu s rolničkami.