Tisíce lidí si znovu přijely odpočinout do Seče. Mladí, staří, rozprostření na dekách pod červencovým sluncem nezkoumají, komu platí peníze za ubytování, loďky, zmrzlinu. Důležité je jen to, že ubytování, loďky nebo zmrzlinu dostanou. A že do chatky neteče, loďka není děravá a zmrzlina není jen zvody. Tisíce lidí střídají týden co týden jiné tisíce, mnozí se vracejí. Vždyť Seč, ta patřila po desítky let kmládí poloviny puberťáků chrudimského okresu. Proto je dost těch, kteří mohou srovnávat. Patřím knim a věřte: nestýská se mi po minulém režimu. Stýská se mi ale po dřevěných, červeně natřených laťkách židliček bývalého Motelu. Při pohledu na rozmlácený barák se mi stýská po radostném pištění dívek i po věčné frontě na kelímkové pivo pod míru. Laciná nostalgie? Snad. Přesto doufám, … ne, já věřím, že autokemp Pláž nedopadne po odchodu nynějších nájemců stejně. Sečský puntík na mapě by se tím totiž zase o něco zmenšil. A to by byla ostuda!
