„Myslím si, že dobrovolníků rapidně neubývá, Někdo přijde, někdo odejede, tak je to takové pohyblivé, ale vyrovnané," řekla koordinátorka dobrovolníků Hana Chmelíková z hlineckého dobrovolnického centra. Jeho pracovníci v současné době evidují okolo padesáti dobrovolníků. Z čísel vyplývá, že v drtivé většině chodí pravidelně pomáhat ženy. Muži jsou většinou ochotnější jít pomoci na jednorázové akce.

„Dobrovolníci přichází s různými motivacemi: někdo potřebuje praxi do školy, jiný chce naplnit svůj volný čas a chce být někde platný. Neubývají proto, že by se jim dobrovolnictví znechutilo, ale ve většině případů si najdou práci nebo odejdou na vysokou školu a najednou už nemají tolik volného času, aby se dobrovolnictví věnovali naplno," doplňuje Hana Chmelíková.

Pracovní a někdy i rodinné povinností jsou nejčastějšími důvody, proč dobrovolníci odcházejí obecně. Na tom se shodují oslovení zástupci neziskových organizací.

Osoba na rozhovor

Nezištná pomoc může mít mnoho podob, a to od přiložení ruky k dílu po obyčejný rozhovor a pobavení.

„Dobrovolníky potřebujeme spíše nárazově, když například jedeme na výlet a máme s sebou i vozíčkáře, tak je to personálně náročnější. Pomocníci však nepřináší jenom ruce navíc. Je to další člověk, se kterým se klienti setkávají. Žijí ve velmi omezeném sociálním prostoru, a tak jsou vděční za další osoby, se kterými se mohou pobavit," uvedla vedoucí Centra denních služeb Motýl Klára Zelenková.

Centrum J. J. Pestalozziho služeb dobrovolníků nevyužívá z prostého důvodu.

„Potřebujeme vysoce kvalifikované odborníky, kteří pracují s lidmi v krizových centrech, a tak dobrovolníky nevyužijeme. Kdybychom pořádali zájmové aktivity, dokáži si to představit, ale u takto citlivých záležitostí to nejde," vysvětluje ředitel centra Pavel Tvrdík.

Dobrovolníci většinou z řad studentů tak Centru J. J. Pestalozziho pomáhají jen s organizací jednorázových akcí. „Studenti mají jinou filosofii a přináší nové myšlenky a přístupy, mají tendence pomáhat, což si myslím, že v dřívějších letech tolik nebylo," dodává ředitel.

O dobrovolníky nemají nouzi například ve sdružení Altus, s nímž spolupracuje skupina čítající dvacet lidí různých věkových kategorií. Nejmladším je patnáct let, což je také nejnižší možný věk pro přijetí. Dobrovolníci Altusu například pomáhají s organizací Bambiriády, cyklistických závodů a podobně.

Jen to zkusit

„Jde o to přesvědčit člověka, aby si to vyzkoušel. Na začátku si říkají, že zadarmo nic dělat nebudou, ale po zkušenostech se jim to začíná líbit. Je to skvělá parta, kteří to dělají pro zábavu a ne pro peníze. Stane se, že to někoho neosloví, ale tak 80 procent nováčků se chytne a přidá," řekl koordinátor projektů a dobrovolníků sdružení Altus Ondřej Vrbovský.

Dobrovolníky za odvedenou práci nečeká jen dobrý pocit, ale i drobná odměna. V Centru denních služeb Motýl dostanou například dotovaný oběd.

Sdružení Altus pro dobrovolníky pořádá různé akce: například jim na půl dne pronajme tělocvičnu, aby si společně zahráli florbal.

LUKÁŠ VANÍČEK