Před vchodem si návštěvníci prohlížejí vybavení záchranářů. Zejména děti mohou kompletně prošmejdit sanitku, nebo si zkusit umělou masáž srdce. Školáci vše berou jako hru, a tak místo regulérní masáže se od gumové figuríny odráží jako na trampolíně. Připravené jsou také ukázky zdravotnického stanu, před kterým leží čtyři plachty rozdělené podle barev. Na červenou ukládají záchranáři těžce raněné, na žlutou lehce a na zelenou takřka nezraněné. Černá je vyhrazená pro mrtvé.

Ve vestibulu nemocnice se pacienti mísí s návštěvníky. Už od rána v pravidelných intervalech vyráží skupinky po deseti až patnácti lidí, kteří nemocnicí prochází od shora dolů. Začíná se v porodním sále, pokračuje přes oddělení LDN, internu a končí na patologii.

Mylné představy

Patologie v žádném případě není chladná místnost s pachem smrti zažraným do stěn, jak si mnozí představují. Toto oddělení je laboratoří, které slouží především živým. Ze vzorků, které sem přichází, jsou laboranti schopní určit všechno. Příchozí tkáně ze všech oddělení nemocnice jsou zalité ve formaldehydu, aby se zastavil postupný proces rozkladu. Poté se vzorek odvodní, zalije do parafínu a zmrazí.

Hotový blok posléze lékař nařeže na plátky tenčí než lidský vlas a položí na sklíčko. Tkáň se obarví kontrastní látkou, díky které jsou snáze rozeznatelné buňky, jejich jádra i případné patogeny, které do zdravého organismu nepatří.

Rychlé ujištění

Oddělení patologie slouží i při operacích. Například při operaci tumoru sem chirurgové posílají vzorky tkáně z okrajů provedených řezů, aby zjistili, zda se v nich ještě nachází zhoubné buňky, nebo je vše čisté a mohou operaci dokončit. „Tkáň se zamrazí, nakrájí, se zkrácenými časy obarví. Výsledek musí být znám do půl hodiny. Operace se tak uskuteční při jedné narkóze a nemusí se pacient budit, znovu uspávat o den později," vysvětluje vedoucí laborantka Marie Štanglová.

Neměnné části

Proces pitvy jako takové zůstává pořád stejný, ale jejich počet postupně ubývá. Průměrně se jich do roka uskuteční maximálně 150. Důvod je jednoduchý. „Doktoři mají podrobné záznamy o pacientech. Když člověk v 85 letech zemře a 20 let se léčil se srdcem, není třeba provádět pitvu. Ta se dělá jako potvrzení diagnózy, když si lékaři nejsou jistí," říká primářka oddělení patologie Anna Korcová.

Vstupujeme na pitevnu, kde stojí nerezový stůl s odtokovými kanálky. Všude se dbá na čistotu a 200% dezinfekci. Asistent Jiří Černoch mi ukazuje dvě sady nástrojů.

Při pitvě pracuje patolog s asistentem zároveň. Každý stojí z jedné strany stolu. Náčiní je úctyhodné. Čepel pitevního nože měří okolo patnácti centimetrů, vedle leží pilka na žebra, které je třeba odstranit, aby bylo možné dostat se k vnitřním orgánům. „Tohle jsou nůžky na žebra. Mají na špičce kuličku, abychom nepropíchli další orgány při stříhání," dodává Jiří Černoch.

LUKÁŠ VANÍČEK