Každé léto je pro mnoho dětí neodmyslitelně spojeno s dětským táborem. Pod dohledem vedoucích malí táborníci stráví týden i víc v přírodě, naučí se činnostem, které by doma jinak nedělali a především jsou odkázáni jen sami na sebe bez přítomnosti rodičů.

Pokrok nelze zastavit, a tak i nejmenší děti si s sebou vozí mobilní telefony, které se stávají velkým problémem pro organizátory.

Měly by raději psát

Mobil se může velice rychle ztratit. „Rodičům říkáme, aby dětem mobilní telefon nedávali, protože na táboře nemáme místo pro jejich úschovu a nejsme zodpovědní za jejich ztrátu," vysvětlila Anna Ptáčková z dětského tábora Jiskra u Seče.

„Těm nejmenším mobily bereme, protože se nám stalo, že děvče šlo s mobilem na záchod, vypadl jí a pak se divila, že nefunguje," popsal své zkušenosti s moderní technikou Bohumil Černý z tanečního tábora Bohémia v Proseči.

Kromě možnosti ztráty či zničení však mobil představuje i jiné úskalí. Radek Vízner z dětského tábora KOMETA k tomu řekl víc: „Každodenní kontakt s rodiči znamená neustále prohlubování stesku, takže se dítě na táboře ani nestihne aklimatizovat."

Sladkosti v kufru

Výdobytky moderní techniky však nejsou jediným problémem, se kterým se vedoucí táborů setkávají.

Při balení věcí se mnohdy na něco zapomene, anebo se přibalí něco navíc. Rodiče jsou v tomto ohledu poměrně střídmí, takže děti s sebou prakticky nevozí nic, co by na táboře neupotřebily. Neplatí to o sladkostech, kterých naopak vozí přespříliš.

„Někdy vozí sladkostí celou tašku. Když za námi děti přijdou, že je bolí břicho, tak jim je zabavíme a táborová zdravotnice jim pak vydává denní příděly," prozradil řešení problému Bohumil Černý.

Fastfood vede

Sladkosti však nejsou jediným problémem. Stravování děti obecně upadá. Radek Vízner popsal své zážitky: „Překvapilo nás, jak moc se děti orientují na jídla z rychlého občerstvení a vůbec neznají třeba snídaňové pomazánky. Předložili jsme jim rybičkovou pomazánku a část se jich divila, co to je."

Táborníci občas i nerespektují povinné vybavení, které jim pak chybí. Zejména to platí pro ty starší. Na tanečním táboře Bohémia tak někteří kvůli absenci venkovní pevné obuvi běhají rozcvičku v žabkách. Nevyplácí se jim to, protože takto si už letos dívka zlomila prst.

„Starší děvčata si s sebou vozí kupu kosmetiky. Pak nám chodí na rozcvičku v brýlích, protože nejsou nalíčené," poznamenal vedoucí tábora Bohumil Černý.

Ani kapka alkoholu

Na táborech poleví kontrola rodičů, čehož táborníci využívají k okusení zakázného. Minulý týden například přímo z dětského tábora přivezli na dětské oddělení dva namol zpité mladíky. Jedná se však o ojedinělý případ. Vedoucí jsou v tomto ohledu maximálně ostražití.

„Tábor pořádáme už po devatenácté, takže máme tyto problémy vychytané," řekl Bohumil Černý.

„Alkohol se někteří skutečně pronést pokouší, ale marně. Pro starší děti máme vytipované vedoucí, kteří svůj oddíl vedou na bázi velmi přátelského vztahu, takže během několika hodin až dnů poznají, že s sebou někdo něco mají. Zvláštní kapitolou jsou však cigarety. Když už si je na tábor některé dítě vezme, už je na nikotinu většinou závislé," připustil Radek Vízner.

Bohumil Černý zmínil také ještě jeden problém, který se týká pubertálních táborníků. „Lituji ty vedoucí, kteří se mohou ulítat, aby uhlídali návštěvy kluků u děvčat a naopak. Náš tábor má tu obrovskou výhodu, že spíme ve škole, takže kdykoliv někde vrznou dveře, noční služba na chodbě má ihned jasno, kdo a kam vyráží.

LUKÁŠ VANÍČEK