Existují však alternativy vůči klasické soli, které jsou k lidskému organismu humánnější, a jednou z nich je například Nu-Sůl, kterou pro český trh objevil ve Spojených státech amerických Vlastimil Dejdar z Chrasti a začal ji sem dovážet.
OBJEV ZA MOŘEM
„Přišel jsem na ni zcela náhodně. Jsem diabetik a Nu-Sůl mě ihned zaujala, tak jsem začal zjišťovat podrobnosti. Pak ale trvalo skoro rok, než se mi podařilo vyřídit všechny administrativní nezbytnosti, abych ji k nám mohl dovážet," říká Vlastimil Dejdar.
Podle jeho slov se Nu-Sůl liší už v samotném chemickém složení, neobsahuje totiž sodík, ale draslík. Chuťově však strávník nic nepozná. Všechny její složky lze nalézt v přírodě a jsou lidskému organizmu prospěšné. Jednotlivé složky jsou stanoveny tak, aby se nejvíce chuťově přiblížily soli kuchyňské, a jsou schváleny úřadem pro kontrolu léčiv a potravin.
PEČENÍ I VAŘENÍ NEVADÍ
„Sůl by se správně měla ochutnávat ne tak, že si nasypete špetku přímo do úst, ale posolíte si třeba kousek chleba nebo brambory a ten teprve sníte," poznamenává Vlastimil Dejdar a pokračuje: „Nu-Sůl je sypká, dá se s ní normálně vařit, nespéká se a má všechny potřebné certifikáty. Vyhovuje požadavkům Unie ortodoxních rabínů a je považována za potravinu košer," dodává Dejdar. Tato sůl je určená především těm, kteří nemohou solit normální solí, pro lidi s neslanou dietou, se zvýšeným krevním tlakem, srdečními chorobami, arteriosklerózou a pro ty, kteří chtějí žít zdravě.
Navzdory usilovné snaze o propagaci této alternativy vůči klasické kuchyňské soli se zatím Vlastimil Dejdar setkal jen s nezájmem, ba dokonce odmítavým postojem, a to nejen ze strany lékárenských řetězců či svazu diabetiků. „Nejvíce mě zarazilo negativní stanovisko generálního ředitele Lázní Poděbrady, který mě odmítl jednou větou," dodává Vlastimil Dejdar.
