Trocha historie
Do českých zemí se brambory dostaly na počátku 17. století jako netradiční pochoutka feudálů. Často ve však stávalo, že se jedla spíše nať, než samotné hlízy. O masivní propagaci brambor mezi rolník coby nenáročné plodiny na pěstování i skladování se zasloužila až Marie Terezie.

Podrobné informace hlavně pro domácí pěstitele podávali pracovníci Výzkumného ústavu bramborářského z Havlíčkova Brodu. Kuchyně ve dvou roubenkách jely na plný výkon, jak se kuchaři připravující šišky s mákem, bramborové placky či bramboráky snažili uspokojit velkou poptávku ze strany návštěvníků. Po celý den prakticky nebylo možné potkat turistu, který by „křepelku motykou střílenou," jak se bramborám humorně přezdívalo, v nějaké podobě neokusil.

Na poli u kapličky pálil Vladimír Straka bramborovou nať. Vysokou kupu popela jednou za hodinu rozhrnul a světlo světa spatřily pečené brambory. Ani je nemusel sbírat. Stačí, aby je hráběmi vyšťouchl na trávník a už se na ně jako včely na med slétávaly desítky návštěvníků. Každý se snažil uzmout alespoň jednu hlízu, jenže jakmile ji popadl do ruky, hned ji přehodil do druhé, jak brambora pálila.

„Kdybych tu netopil už od pěti ráno, neměl popel. Ve dvou ohništích peču asi 60 brambor naráz a jsou hned pryč," poznamenal Vladimír Straka.

Teprve po několika minutách usilovného chlazení je možné se do zemáku zakousnout. „Je to dobré," pochvalovala si Elen Pitterová z Pardubic, která brambory v popelu pekla jen jednou. „Na Veselý Kopec jezdíme pravidelně, ale na tuto akci jsme tu poprvé. Moc se nám tu líbí," dodala návštěvnice.