Snad nejdůležitějším aspektem tohoto svátku je setření hranice mezi naším světem a zásvětím. O Samhainu získávají moc nejrůznější skřítci, víly a sídhové (duchové mohyl), kteří se v tuto dobu mohou zjevovat lidem. Podle tradice se také vracejí zemřelí předkové, aby se setkali se svými rodinami a přáteli. Proto se večer u domů zapalovaly ohně nebo rozsvěcovaly svíčky, aby duchové mohli najít cestu domů a aby se u nich mohli ohřát.
Samhain je spojen se smrtí všeho starého, tedy i vegetačního nebo slunečního boha, který je po smrti vhozen do kouzelného kotle babice Cailleah, kde později dojde k jeho znovuzrození. Cailleah přitom symbolizuje stáří, ale i zralost, smrt a také nový začátek.
Z praktického hlediska bylo nutné se připravit na nadcházející zimu – dokončit sklizeň a posbírat poslední plody. Po Samhainu už vše náleželo Cailleah. V tuto dobu se také porážela slabá a přebytečná zvířata, pro která by nebyl dostatek krmení, a jejich maso se ukládalo na zimu. Tento zvyk se na mnoha místech udržel jako Martinské hody. Smrt vybraného dobytčete, jako zástupná oběť, připomínala smrt boha.
Blanka Banshei Zelená a Jan Lugar Novák
