Klání zahajují závody dvojic v klasických dřevěných neckách. Je třeba doplout doprostřed rybníku a vrátit se zpět. „Nejtěžší bylo se do necek dostat, ale jelo se krásně," hodnotí svůj výkon Igor Chvojka, který stanul i na stupních vítězů.

Následují vodní lyže. Ovšem ne jen tak ledajaké. Dřevěnou kostru podlepili pořadatelé polystyrenem a na tomto vratkém plavidle se závodníci pohybovali jen pomocí hůlek. „Čím méně se člověk vrtí, tím lépe drží rovnováhu. Nejlepší jsou dlouhé tahy hůlkami, žádné rychlé šťouchání," prozrazuje svůj úspěšný styl druhý nejlepší vodní lyžař Aleš Dostálek.

DO DÁLKY A DO VODY

Aby někteří soutěžící přeci jen oschli, následuje ryze dámská disciplína, a to hod válečkem. Není to však obyčejná kuchyňská pomůcka, ale pořádně těžký, železný válec zanechávající na štěrkové cestě při dopadu znatelné stopy. „Byla to čistá improvizace, prostě jsem jej vzala a hodila," popisuje svůj styl Simona Horáčková. Pánové naopak házejí do dálky pěkně těžkým pařezem.

A jsme znovu u vody a u klání, kde není důležitá rychlost, ale rovnováha – přejezd tenoučké lávky na kole. Zrádná prkna letos nepustila jediného závodníka dál, než do poloviny.

Závěrem se snaží dvojice bojovníků srazit z lávky do vody pomocí měkčených konců tyčí a poté dvojice závodníků přejíždí lávku na trakaři. Jeden se veze, druhý tlačí, ale v polovině se musí vyměnit. A to je balet!

Soupeř mizí v dáli a já tiše tonu

Neckyáda ve Včelákově Zdroj: Radek Pavlík

Nedá mi to a včelákovské Neckyády se také aktivně účastním. Lezu do necek. „Sedni si na střed. Na střed," radí mi pořadatelé, ale pozdě. Než se tam dostanu, zadkem naberu vodu. Zarputile se posouvám dál, jenže ouha!

Necky se převáží a teď nabírám vodu zase předkem. Mnohem lehčí soupeř mizí v dáli a já se tiše, leč důstojně, potápím půl metru od startu. Když mi z vody čouhá jen hlava, špičky nohou a kousíček necek, sestup se zastaví. Vycítím šanci.

Zaberu rukama a ono to jde! Bojuji o každičký metr. Dopluji do půlky a vracím se zpátky. Protivník se dostává do potíží. I jemu teče na palubu. Dohnat se mi jej ale už nepodaří. Na stupně vítězů sice nestoupnu, ale jsem rozhodně první, kdo závodil na ponorných neckách.