Zúčastnilo se jej pět škol, nicméně do Chelmna, kde stával vyhlazovací tábor, už přijeli jen žáci ze Skutče. „Letos to bylo komplikované tím, že den po návratu končil školní rok," říká vedoucí projektu František Bobek.

Z Pardubického Zámečku se jelo do Lidic a poté do pražského kostelu sv. Cyrila a Metoděje, kde se účastníci pietní cesty seznámili s jeho pohnutou historií. Cesta pokračovala s jednou zastávkou do Polska. „V Lázních Toušeň jsme se zastavili u hrobu generále Tomáše Sedláčka. Ten stál u zrodu tohoto projektu a první dva ročníky s námi absolvoval, tak jej ani v těch dalších nechceme vynechat," poznamenává František Bobek.

Z vyhlazovacího táboru v Chelmnu mnoho nezůstalo, pohnutá historie tohoto místa však přetrvala. Nacisté zde zavraždili na 200 000 lidí, většinou Židů z lodžského gheta, a smrt zde pravděpodobně nalezlo i 82 dětí z Lidic a 11 z Ležáků. „O tom nemáme žádné doklady – nedochovaly se žádné listiny ani svědecké výpovědi," vysvětluje František Bobek. Nacisté totiž na většinu prací používali samotné vězně a poté je popravovali. Například hrobaře, který ráno začal pohřbívat mrtvé, v noci donutili si lehnou do vykopané jámy a tam jej zastřelili.

Příchozí nahnali Nacisté pod příslibem očisty do tří utěsněných náklaďáků – dětí se tam dalo vměstnat až 200, dospělých zhruba 100. Poté nastartovali a nechali výfukové plyny stoupat do nákladového prostoru. Po patnácti minutách bylo po všem. Auta se poté rozjela po takzvané Cestě mrtvých na čtyři kilometry vzdálené pohřebiště. Teprve po čase se začala těla spalovat na obřích hromadách.

Žáci na cestě zpátky měli možnost napsat, jak na ně cesta zapůsobila: „Když si uvědomím, jak krutě byly tyto děti odsouzeny k smrti, je mi do breku," napsala například čtrnáctiletá Nikola.