Milanovi je jednašedesát, jeho ženě osmapadesát . Každé ráno vstávají o půl páté a odjíždějí do práce. Majka pracuje v prádelně, Milan je lakýrník železných konstrukcí. Oba se v zaměstnání setkávají s těžkou dřinou, ale i s chemikáliemi. „Chtěli bychom být už v klidu doma," přejí si oba manželé.

Majka se rozhodla, že půjde do penze předčasně, tedy o dva roky dříve. Jenže to má spojitost se zkrácením peněz na důchod, proto se rozhodla jít jen o rok dřív. Mnoho lidí je jeden rok na pracovním úřadě, než odejdou předčasně do důchodu, ale tato možnost se ani jednomu z manželů nezamlouvá. Vnímají ji, jakoby chtěli někoho ošidit.

Bergmanovi mají vnoučata, chtějí se jim věnovat. Majčiným koníčkem je zahrádka, která přímo volá po péči. „Přijedu domů a nemám už sílu se práci na zahradě plně věnovat. Jsem ráda, když uvařím a vykonám nezbytné práce v domácnosti," přiznává Majka.

Milan by se rád věnoval v penzi svým koníčkům – včelaření a chovu králíků. „Pracuji s barvami a i když mám veškeré ochranné prostředky, taková práce moc zdraví neprospívá," usmívá se. Odchod do důchodu v 65 letech pokládají manželé za nesmysl. „Kdo se penze dožije? Ano, lidé dnes neumírají v šedesáti, jako jejich rodiče, ale v tomto věku už je sužují nemoci a fyzických sil mají už málo. Celý život si platí na důchod a pak v něm stráví jen pár let, než zemřou. To si nezaslouží za celoživotní dřinu," zdůrazňuje Majka Bergmanová. Oba manželé věří, že návrh vlády poslanci neodsouhlasí.