Přesně ve dvě hodiny odpoledne se do vestibulu sokolovny v Heřmanově Městci postavila čestná stráž a pod skautskou vlajkou starosta Josef Kozel společně se starostou Skutče Pavlem Bezděkem odhalili pamětní desku. Ta připomíná jména odsouzených a výše trestů, s nimiž mladíci z heřmanoměstecké sokolovny, která se v červnu 1952 změnila v soudní síň, odcházeli.

V původním návrhu padly dokonce dva tresty smrti. K těm však naštěstí nakonec nedošlo. Nejvyšší trest dostal zakladatel skupiny, vysokoškolský student Jaromír Kabeláč. V době konání soudu mu bylo 24 let, komunistický režim ho odsoudil k 15 letům odnětí svobody. Jeho o čtyři roky mladšího kolegu Milana Netušila k 12 letům vězení.

Přečtěte si také:

Stovky lidí přišly uctít památku obětí nacistického řádění v dnes již neexistující osadě Ležáky.
FOTO: Stovky lidí si v neděli připomněly 80. výročí vyhlazení osady Ležáky

Za celou myšlenkou uctění památky odsouzených zdejšího monstrprocesu stojí právě Netušilova sestra Věra Břeňová. „Je to už zhruba rok, kdy za mnou přišla paní Břeňová s myšlenkou vzniku pamětní desky, která by upomínala tehdejší hrůzný monstrproces v Heřmanově Městci. A já jsem byl samozřejmě pro,“ uvedl starosta Josef Kozel.

Lide československý, povstaň proti tyranii komunismu

Začalo tak bádání v archivech, zpovídání rodinných příslušníků a shromažďování materiálů týkajících se zdejší skautské odbojové skupiny Beneš, která se začala formovat v roce 1949. Její hlavní činností bylo šíření protikomunistických letáků a psaní výhružných dopisů komunistickým funkcionářům.

„Lide československý, povstaň proti tyranii komunismu,“ vyzýval jeden z dochovaných letáků, které si mohla veřejnost v neděli prohlédnout.

V Heřmanově Městci si připomněli 70. výročí monstrprocesuV Heřmanově Městci si připomněli 70. výročí monstrprocesuZdroj: Deník/Karolína Velšová

Podle Věry Břeňové bylo potřeba řadu dokumentů znovu najít. „Můj bratr Milan měl samozřejmě spoustu materiálů u sebe. Když ho však propustili, všechno spálil. Nechtěl se k tomu už vracet, bylo to pro něj velmi bolestné,“ vzpomínala během nedělního setkání Věra Břeňová.

Té bylo v době odsouzení jejího bratra sedmnáct let. „O tom, že je můj bratr spolu se svými kamarády sledovaný, se dozvěděl náš tatínek. Řekl mu to jeho známý, nějaký komunistický funkcionář,“ vysvětlila Břeňová pro Paměť národa.

Dominantou uprchlické kolonie byl kostel, jehož základní kámen byl položen v polovině prosince 1914
Ukrajinci neopouštějí své domovy poprvé. Vlnu uprchlíků pamatuje hlavně Choceň

Tatínek svého syna i jeho přátele varoval a navrhl jim, aby utekli do zahraničí. Mladíci takovou možnost zavrhli, neměli žádné kontakty a nepředpokládali, co bude následovat.

Zinscenovaný proces pro vybrané publikum

Jednoho prosincového dne roku 1951 ve čtyři hodiny ráno Milana Netušila zatkli příslušníci Státní bezpečnosti. Následoval půlrok ve vyšetřovací vazbě, pak pečlivě zinscenovaný proces určený pouze vybranému publiku. K soudu se většina příbuzných nedostala.

„Rodina tam nesměla. Tedy ani já ne. Organizovaly se tam školní zájezdy z širokého okolí, byla tam i naše škola,“ popsala Břeňová.

Podobnou zkušenost má také Květoslava Nováková, manželka jednoho z mužů, kteří v červnu 1952 usedli na trestní lavici. I ona v neděli dorazila do prostor heřmanoměstecké sokolovny. Pověstnou vstupenku, se kterou by byla vpuštěna k soudu, tehdy také nedostala.

Památník obětem internace se veřejnosti otevře v sobotu 2. dubna
Zatčeni pro víru. Králíky unikátně připomínají oběti komunistického režimu

„Šla jsem na národní výbor a prosila, aby mi ji vydali,“ řekla dnes 94letá žena a dodala, že se k soudu nakonec dostala. Jejího muže, tehdy třiadvacetiletého Vladimíra Nováka, který pracoval jako poštovní zaměstnanec, odsoudili na šest let za velezradu. Také jeho fotografie a okolnosti odsouzení si veřejnost může prohlédnout v galerii Dvojdomek, která se nachází v těsné blízkosti zdejší židovské synagogy.

Někteří z odsouzených měli nejdříve za úkol zapojit se do prací spojených se stavbou nedaleké Křižanovické přehrady, tam je mohli tajně navštěvovat příbuzní. Většina z mladých mužů si následně svůj trest odpykala v uranových dolech na Jáchymovsku. Jeden z odsouzených se domů ale už nikdy nevrátil. Rudolf Hrnčál zemřel v uranovém dole Bytíz. Bylo mu 30 let. Dnes už ze sedmnácti odsouzených mužů nežije nikdo.

Jejich památku přijel v neděli do Heřmanova Městce uctít také někdejší politický vězeň Leo Žídek. „Zlo je jediná věc, kterou můžeme nenávidět. Tito muži nerezignovali, neohnuli šíji, proto bychom na ně neměli zapomenout,“ řekl během proslovu na adresu tehdy odsouzených.