„Jde opřirozený kariérní růst. Plukovník Opata je voják sobrovskými zkušenostmi. Má za sebou imise na Balkáně a vAfghánistánu,“ uvádí tiskový mluvčí ministerstva obrany Andrej Čírtek.

Aleš Opata nastoupil už vroce 1993do mise UNPROFOR. Česká jednotka se tehdy podílela na osvobození obklíčených francouzských vojáků. Mezi těmi, kteří se vypravili sobrněným transportérem na pomoc francouzským kolegům, nechyběl Aleš Opata. Za tento čin získal francouzský válečný kříž „Za udatnost“.

Patřil ktěm velitelům, za kterými vojáci bezvýhradně šli „Aon jim taky stoprocentně věřil. Oněco později se ujal ipojem Opatovi hoši,“ vysvětluje mluvčí chrudimské brigády Lada Kovářová. Pátečního slavnostního nástupu se zúčastnili ičlenové Klubu výsadkových veteránů vChrudimi. Ti pak, spolu spříslušníky brigády, odjeli uctít památku výsadku „Platinum“ do místa jeho válečného vysazení uKrásného.

Ktomu došlo 17.února 1945.Vojáci a váleční veteráni položili květiny také upamětních desek vmístech někdejších úkrytů výsadkářů vHradišti a Javorném. Novým velitelem 4.brigády rychlého nasazení se 1.března stane plukovník generálního štábu. Ladislav Jung, který vminulosti působil jako zástupce velitele 4.brigády rychlého nasazení.

Aleš Opata se narodil 9.září 1964 v Hranicích. Po absolvování Vojenského gymnázia Jana Žižky zTrocnova vOpavě a Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově zahájil vojenskou kariéru ve funkci velitele tankové čety vJihlavě.

Zde také později prošel funkcemi velitele tankové roty a praporu. Sloužil ivČeském Krumlově, kde se připravoval do operace UNPROFOR, mimo jiné také jako zástupce velitele průzkumné roty. Vroce 1993nastoupil do mise UNPROFOR. Česká jednotka se tehdy podílela na osvobození obklíčených francouzských vojáků. Mezi těmi, kteří se vypravili sobrněným transportérem na pomoc francouzským kolegům, nechyběl Aleš Opata. Za tento čin získal francouzský válečný kříž Za udatnost.

Po návratu do republiky se stal příslušníkem nově se tvořící 4.brigády rychlého nasazení. Nastoupil na funkci staršího důstojníka výsadkové přípravy. Bylo to tak trochu symbolické zakončení jeho několikaleté cesty kvýsadkovým jednotkám.

„Olehké výsadkové jednotky jsem měl zájem už na škole, ale sohledem na tehdejší personální práci to nějak nevyšlo. Ničeho ale nelituji. Během služby vJihlavě jsem získal určitou představu otaktických možnostech tankových a motostřeleckých jednotek, ojejich pohybu po bojišti. Ato samozřejmě mělo svůj význam,“ vysvětluje Aleš Opata.

Od ledna 1996velel Opata 3.mechanizované rotě našeho praporu vmisi IFOR. Patřil ktěm velitelům, za kterými vojáci bezvýhradně šli a on jim taky stoprocentně věřil. Vté době vznikl pojem „Opatovi hoši“. Během této mise došlo vblízkosti vesnice Ivanska, na pomezí Chorvatska a muslimské části Bosny a Hercegoviny, kposunutí chorvatské hranice na území Bosny. Na zabraném území operovala ozbrojená chorvatská jednotka. Kapitán Opata provedl se svými vojáky a přiděleným britským obrněným transportérem vnočních hodinách přepad, příslušníky speciální chorvatské policie odzbrojili a vymohli si plnění Daytonské mírové dohody vurčené zóně separace.

Po skončení mise nastoupil na funkci zástupce velitele 43.výsadkového mechanizovaného praporu vChrudimi. Vletech 1998až 1999absolvoval Vysokou školu velení a štábu námořní pěchoty ve Virginii vUSA. Jednalo se prý oúplně jinou dimenzi myšlení profesionální armády. Učili se historii, operační umění, plánování a řízení boje na stupni brigáda až divize, ale itaktiku boje malých lehkých jednotek. Role poddůstojníků a nižších důstojníků vnich byla zcela jiná, což vté době pro naši armádu představovalo velkou neznámou. Mnohé ztěchto výcvikových poznatků se snažil později po návratu do České republiky aplikovat především u43.výsadkového mechanizované praporu a ubrigády rychlého nasazení.

Bylo to vdobě, kdy staré výcvikové metody a předpisy již neplatily a nové ještě nebyly kdispozici a vize lehkých expedičních jednotek pohybujících se po asymetrickém bojišti byla vzačátcích.

„Tyto netradiční metody výcviku se nám dařilo prosazovat především díky pochopení nadřízených zejména voblasti rozvoje taktiky lehkých výsadkových a aeromobilních jednotek. Vtomto směru si myslím, že jsem měl vlastně štěstí na velitele brigády. Ato ať již se jednalo ogenerály Jiřího Šedivého, Hynka Blaška, Františka Štěpánka, Josefa Sedláka či otce myšlenky založení 4.brigády rychlého nasazení generála Karla Kubu. Ten svelkým časovým předstihem viděl budoucnost právě vlehkých, dobře vyzbrojených expedičních jednotkách použitelných voperacích NATO,“ říká Aleš Opata.

Právě ve Virginii měl možnost se na požádání po ukončení řádného studia účastnit několika stáží a kurzů. Jeden znich se týkal například výcviku odstřelovačů. „Nemyslím si, že bychom se museli od Američanů vtéto oblasti nějak moc učit. Už před listopadem 1989 měla naše armáda vjednotkách velmi dobře vycvičené odstřelovače, pouze jsme počátkem devadesátých let od tohoto trendu ustoupili. Atak jsem se snažil vrátit jen do původních pozic,“ vysvětluje plukovník Opata.

Nejdříve u43.výsadkového mechanizovaného praporu a později iudalších jednotek brigády rychlého nasazení postavil čety odstřelovačů jako samostatné jednotky. Jednalo se vlastně oprvek palebné podpory lehké pěchoty. Pozdější válečné zkušenosti jednotek NATO, ať již zIráku či Afghánistánu, všechny tyto nové výcvikové a organizační trendy jen potvrdily.

Vdubnu roku 2000se stal velitelem 43.mechanizovaného praporu pro operaci SFOR II vBosně a Hercegovině. Bylo to poprvé vhistorii, kdy do mise vyjela kompaktní organická jednotka. Po návratu do České republiky již vtéto funkci zůstal. Otři roky později se stal velitelem 4.brigády rychlého nasazení.

Rok 2004strávil Aleš Opata na Královské akademii obranných studií vLondýně. Jednalo se oškolu zaměřenou na vojenskou diplomacii, strategii a vojenskou politiku. Vroce 2007 vyjel na svou prozatím poslední misi do Afghánistánu jako náčelník štábu a zástupce velitele provinčního rekonstrukčního týmu ve Fajzabádu. Argumenty, že důstojníci ve funkcích velitelů brigád by do misí již jezdit neměli, odmítá.

„Nemohou vojáky celou dobu cvičit, připravovat je a pak jim jen popřát šťastnou cestu a poslat je do mise. Navíc je to ivýrazná zkušenost pro velitelský sbor na úrovni brigády. Ta totiž stále ještě představuje taktický stupeň, vojáci účastnící se misí vIráku či Afghánistánu získávají stále více zkušeností ve složitých oblastech a operacích,“ argumentuje Aleš Opata.

„Bylo by určitě smutné, kdyby velitel ztratil kontakt sbojovníkem a přestal chápat jeho potřeby voblasti výcviku a vybavení materiálem. Ato by se mohlo při současném vysokém operačním tempu bojových jednotek lehce stát.“

Aleš Opata patří mezi ty velitele, které jejich podřízení prostě berou. Je to voják každým coulem, člověk do terénu. Práci velitele brigády dělá rád a splným zaujetím. Uvědomuje si ale, že jednou bude muset ivtéto funkci skončit. Pokud je někdo někde příliš dlouho, zákonitě se pak dostává do určitých stereotypů. Ato je špatné.

Dovede si prý sám sebe představit ivúplně nějaké jiné funkci vsouladu skariérním řádem, kde by mohl uplatnit své zkušenosti. Samozřejmě pokud bude armáda ještě stát ojeho služby.

Když řekneme, že mezi záliby plukovníka Opaty patří již zmínění odstřelovači, nebudeme určitě daleko od pravdy. Nejenže se věnuje rozvoji právě těchto specializací u4.brigády rychlého nasazení, ale sám také rád střílí. Kjeho dalším zálibám patří rybaření, četba a také rekreačně sport.

Stále se věnuje výsadkové přípravě, ikdyž ne tak často jako u43.výsadkového mechanizovaného praporu. Bez toho by prý nemohl nosit padáček na rukávu.