„Zprávy o nelidském umírání v nemocnicích vzbuzují, a to opodstatněně, hrůzu. Laici i profesionálové, politici i jejich voliči neskrývají pohoršení nad neutěšenou situací. Za pár dní ale ‚výkřiky‘ tohoto sociálního a politického rozhořčení vyšumí. Dostanou se do stínu bezprostřednějších problémů,“ uvádí chrudimská lékařka Marie Blažková.

„Do Senátu se dostal návrh zákona o eutanazii. U kulatých stolů budou mladí a zdraví lidé dál spekulovat o aktivní a pasivní eutanazii, o lidských právech. Ať už zákonodárci zvednou ruku pro či proti zákonu o eutanazii, na situaci umírajících, kromě rizika zneužití, se nic nezmění. Ze zkušenosti zemí, kde je eutanazie legalizována, víme, že se pro ni rozhoduje nepatrný zlomek nemocných,“ říká chrudimská psychiatrička.

Lékařka doprovodila během své praxe desítky pacientů posledními okamžiky jejich vyhasínající života. Dobře poznala i stovky jejich příbuzných. A se vší vážností tvrdí: „Většiny populace se legalizace nebo zákaz eutanazie netýká. Lidé v situaci ohrožení života nevyléčitelnou nemocí nedychtí po spolehlivě smrtící injekci z ruky lékaře. Po přenesení odpovědnosti za své sebevražedné rozhodnutí na další osoby. Kdo se setkává s umírajícími, ví, že tito nemocní prosí o lidské zacházení. Volají po jistotě spolehlivého tišení bolesti i ostatních příznaků nemoci a umírání,“ říká Blažková.

Touží po možnosti zůstat až do konce se svými blízkými, nejraději doma. Odpovědí na jejich volání je podle ní hospicová paliativní péče. Lékaři Marie Blažková a Jiří Košťál mají podíl na tom, že v Chrudimi nezůstalo jen u slov. „Zatímco se mluví a píše o snadném a levném řešení, kterým eutanazie bezpochyby je, na stavbě hospice se nepřetržitě, ve vedrech a za deště pracuje,“ konstatuje Blažková. Lékařka Marie Blažková stojí v centru Občanského sdružení Smíření, které se o stavbu hospice výrazně zasadilo.

„Kromě ustavičných starostí se zajišťováním financí usilovně přemýšlíme, aby se na nic nezapomnělo. Naše nároky na kvalitu i rozsah stavby působí ve srovnání se snadností metody eutanazie až absurdně,“ říká lékařka. „Proč se zamýšlet nad tím, co ulehčí poslední dny života nemocným, co pomůže jejich blízkým? Není to plýtvání? Není to zbytečné? Z vlastních zkušeností z doprovázení umírajících v domácím prostředí víme, že není. Pomoc umírajícímu patří bez nadsázky k tomu nejsmysluplnějšímu, co v sobě lékařská profese zahrnuje. Moderní medicína na rozdíl od předchozích generací nabízí dnes naštěstí dostatečně účinné prostředky ke zmírnění všech trýznivých projevů umírání,“ říká Blažková.

Hospic charakterizuje jako příznivé prostředí pro nemocné, jejich blízké i zaměstnance. Tedy takové, aby aby závěr života mohl proběhnout důstojně. Obnovena byla v těchto dnech i veřejná sbírka na podporu zařízení. „Kdo sdílí naše přesvědčení a postoje, může se k nám přidat. Třeba zasláním dárcovské SMS zprávy ve tvaru DMS HOSPICCHRUDIM. Číslo pro všechny operátory je 87777. Cena zprávy činí 30 korun, hospic z ní obdrží 27 korun,“ doplňuje Blažková. Práce na stavbě mezitím běží podle předpokladů, zařízení by mělo přivítat první klienty na podzim příštího roku.