Pomocné technické prapory či Vojenské tábory nucených prací (VTNP) byly útvary Československé lidové armády, které v letech 1950 – 1954 fungovaly pro internaci a převýchovu takzvaně politicky nespolehlivých osob podléhajících tehdejšímu brannému zákonu.

Důležitým důvodem jejich vzniku bylo i zajištění levné pracovní síly pro vybraná hospodářská odvětví. Tyto útvary byly také nástrojem perzekuce a pracovního zneužití osob nepohodlných komunistickému režimu.

182 MUŽŮ
Pamětní deska ponese tento nápis: „Občané, nezapomínejte na 182 mladých mužů z okresu Chrudim, kteří jako politicky nespolehliví byli v letech 1950 – 54 posláni do vojenských táborů nucených prací (PTP). Za toto zločinné rozhodnutí KSČ nebyl nikdo potrestán. Svoboda je základním lidským právem, které je nutno bránit.“

ŽÁDNÁ SELANKA
Satirické dílo Miroslava Švandrlíka Černí baroni službu u pomocných technických praporů svým způsobem zlehčila, ale skutečnost byla v drtivé většině zcela odlišná.

„Z vyprávění svého tchána Dušana Duška, který byl léta tajemníkem místní organizace PTP, moc dobře vím, že to v žádném případě nebyla taková selanka,“ říká starosta Chrudimi Petr Řezníček.

„K ponižující službě byli přinuceni chlapci, kteří se ničím neprovinili. Snad jen tím, že byli syny sedláka, obchodníka, že studovali na faráře. Toto i další bezpráví minulého režimu je třeba stále připomínat,“ dodává starosta Řezníček. (lv, ap)