Před vstupem do dělostřelecké tvrze Hůrka stojí ve středu kolem půl jedenácté starší, ale výborně vypadající muž ve slušivé uniformě. Vyznamenání na ní má tolik, že se nedají jen tak lehce spočítat. Zatímco u objektu parkuje jedno auto za druhým, dotyčný promlouvá k hloučku. „Asi tam těch nábojů dali Gabčík s Kubišem moc, a tak se zbraň zasekla,“ vysvětluje a v ruce drží pověstný samopal Sten, který používali mimo jiné českoslovenští parašutisté sloužící za 2. světové války v anglické armádě. Sám se s ním během náročného výcviku i bojového nasazení nejednou setkal. Brigádní generál Jaroslav Klemeš, radista skupiny Platinum-Pewter a jeden ze dvou našich dosud žijících parašutistů bojujících na území okupovaného Protektorátu, zavítal do Králík. A nepřijel jen tak pro nic za nic.

Spolu s Boženou Ivanovou, poslední žijící ženou, jež působila ve 2. čs. paradesantní brigádě v Sovětském svazu, slavnostně otevřeli výstavu věnovanou právě Čechoslovákům, kteří bojovali „s padákem nad hlavou“.

Podzemí plné informací

V roce 2008, kdy prvorepublikovou dělostřeleckou tvrz definitivně opustila armáda, se zachovalého objektu chopila Společnost přátel čs. opevnění. Bylo zřejmé, že její členové mají se stovkami metrů podzemních chodeb smělé plány. Od loňska už králičtí „bunkrologové“ v čele s Martinem Ráboněm pracovali na podniku, který se u nás pětašedesát let od konce druhé světové války nevyskytl ani jednou: chtěli otevřít expozici věnovanou československým parašutistům, na něž se pohříchu zapomnělo.

Daniel Břečka, jeden z patriotů předválečného opevnění, tehdy přizval ke spolupráci svého bratra Jana. Historik z Moravského zemského muzea v Brně, pro něhož jsou paradesantní skupiny působící za války v Protektorátu hlavní „parketou“ vědeckého bádání, mohl ve středu představit výsledky své více jak roční práce.

„Paraskupiny zpracovávám přes dvacet let, mnoho věcí jsem tedy mohl dělat spatra a také využít bohatou literaturu. Navíc jsem se před několika lety podílel jako odborný poradce na dokumentárních filmech Stínoví vojáci, věnovaných našim parašutistům. Tehdy jich žilo ještě sedmnáct, dnes už jen dva,“ připomíná Jan Břečka smutnou skutečnost, že satisfakce v podobě vlastní expozice se dočkalo už jen poslední duo našich parašutistů v anglické uniformě. Zatímco brigádní generál Jaroslav Klemeš byl zahájení výstavy přítomen, generál Robert Matula, člen paraskupiny Wolfram, zaslal do Králík písemný pozdrav z Kanady.

Ze Sibiře až do České Třebové

Podzemím Hůrky se rozléhá státní hymna a pro všechny přítomné nastává dlouho očekávaný okamžik: slavnostní přestřižení pásky a otevření výstavy „S padákem nad hlavou“. Kromě brigádního generála Klemeše drží nůžky v ruce také usměvavá žena, jejíž kostým zdobí rovněž nespočet vyznamenání. Třiaosmdesát by Českotřebovačce Boženě Ivanové nikdo netipoval a spojařka, jež prošla v pouhých sedmnácti letech kompletním parašutistickým výcvikem, hýřila v Králíkách dobrou náladou.

Její osud je stejně pozoruhodný jako Klemešův. Zatímco brigádní generál putoval do Anglie přes Sýrii a Francii, rodina Boženy Ivanové se dostala do Sovětského svazu ještě před válkou. Po jejím skončení se tehdy osmnáctiletá svobodnice provdala a nakonec usadila v České Třebové. „Velitel se na nás tenkrát podíval a řekl, že tady nemá dětský domov. No ale vzali nás. Výcvik v Jefremově, to bylo třicet, pětatřicet stupňů mrazu, ruské pušky s bodákem byly vyšší než my. Automaty, to už bylo lepší střílení,“ zavzpomínala v podzemí paní Božena a dodala: „Padákový výcvik byl také velice těžký, ale všechny tři holky jsme dostaly od velitele povýšení na svobodníka, protože jsme si ho zasloužily. Seskoky nezvládali ani někteří kluci, byli nahoře v balóně a volali maminku.“

Splatili letitý dluh parašutistům

Středeční otevření výstavy „S padákem nad hlavou“ znamenalo nepochybnou satisfakci pro zbylé žijící parašutisty, na něž se vyjma rehabilitací za pětašedesát let spíše zapomínalo. V Králíkách byla otevřena jejich vůbec první stálá expozice, kterou za týden ještě umocní zprovoznění skoro osmdesátimilionového vojenského muzea poblíž srubu Cihelna.

Martin Ráboň, předseda Společnosti přátel čs. opevnění, věří, že unikátní výstava vylepší letošní turistickou sezonu. „Ta se zatím vyvíjí velmi nepříznivě, na Boudě nepamatujeme něco takového posledních dvanáct let,“ krčí smutně rameny nejznámější český bunkrolog a pokračuje: „Po realizaci výstavy jsme finančně i fyzicky vyčerpaní, omezuje to naše další plány. Teď budeme nabírat dech a doufat, že nám vyjde evropský grant, abychom realizovali vysoušení a zabezpečení objektu. Pak bychom mohli přemýšlet o další expozici.“

Pečovatelé o králickou pevnostní oblast ale nebrečí. Jsou si dobře vědomi, že otevřením výstavy splatili dluh celého národa vůči svým zapomenutým hrdinům. „Je skvělé, že pan generál Klemeš a paní poručice Ivanová dorazili. Vernisáž výstavy tím dostala úplně jiný rozměr, chtěli jsme ji předat žijícím pamětníkům, válečným veteránům, a to se podařilo,“ řekl Deníku viditelně spokojený Martin Ráboň.

Slovo závěrem? To může patřit jedinému muži. „Jak říkal můj kamarád Jarda Kotásek, hodně nás zemře, a tak musíme doufat, že si na nás jednou vzpomenou,“ vzdal čest svému padlému kamarádovi parašutistovi a zároveň vyjádřil vděk generál Jaroslav Klemeš. Válečný hrdina, jenž na území okupované vlasti bojoval od února 1945 a zapojil se také do Pražského povstání.

JAN POKORNÝ