„Canisterapie je uznávanou terapeutickou metodou v mnoha zemích. S její pomocí je možno zlepšit psychickou pohodu, tělesnou zdatnost a komunikační dovednosti,“ vysvětluje PhDr. Radka Melicherová, která je speciálním pedagogem chrudimského Střediska výchovné péče pro děti a mládež Archa.

Canisterapie je složenina dvou slov, kde canis znamená pes. Pes je u této terapie využíván jako společník pro podporu psychiky klientů a motivuje je k tělesné aktivitě. Psí energie a teplo uvolňuje u postižených dětí křeče, nenásilně působí na jemnou a hrubou motoriku, rozvíjí hmatové vjemy a tím dochází ke zlepšování psychické i tělesné zdatnosti.

Vše je na první pohled jednoduché. Děti se se psem mazlí, češou ho, učí se psa vodit, nasazovat mu obojek a připínat vodítko. Spolu s Nikym se plíží a lezou po čtyřech, v leže na zemi se jím nechají překročit, házejí mu míčky a pes je nosí zpět, přetahují se s ním o hadr. Ale také dbají na to, aby měl Niky vodu v misce a učí se znát jeho potřeby.

Na konci každé terapeutické návštěvy děti odmění Nikyho pamlskem. Vše ale probíhá podle přísných pravidel canisterapie. Efekt metody se sleduje pomocí předem vypracovaných škál, vedou se záznamy o změnách klientů, spolupracuje se s rodiči.

Samotný pes musí projít tvrdým výcvikem. Nezáleží na plemeni psa či na jeho velikosti. Nejdůležitější je jeho povaha. Musí být pevná, bez agresivity a bázlivosti. A tu Niky rozhodně má. Často musí snášet menší ústrky ze strany dětí - mírné tahání za uši, srst a různé pošťuchování. Nesmí projevovat neklid v prostorách se silnými pachy, musí zvládat hlučnost dětí a řadu neznámých podnětů.

„Není to jen hraní si se psem. Canisterapie je stejně jako každá jiná terapie prací s lidskou duší. Pes mi umožní snadnější přístup ke klientovi, ale kromě vycvičeného psa jsou potřeba i odborné znalosti terapeuta, který často pracuje s psychicky narušeným člověkem a musí vědět, jak se v kritické situaci zachovat,“ dodává Radka Melicherová.

Canisterapie nachází uplatnění v dětských domovech, v ústavech sociální péče, v diagnostických ústavech a v různých školských zařízeních. S úspěchem se také používá v domovech důchodců, léčebnách dlouhodobě nemocných, v hospicových zařízeních, psychiatrických léčebnách, rehabilitačních ústavech a nemocnicích. Její výsledky jsou leckdy překvapivé.

(mš)