Do KC si přišla pro podporu a také pro radu. Podělila se zde o svůj příběh, příběh čtyřicetileté ženy, která se po deseti letech manželství rozvedla se svým mužem Josefem, který dlouhodobě fyzicky i psychicky týral ji i jejich dceru. Zdena se však rozhodla dát svému partnerovi druhou šanci a po rozvodu se k bývalému manželovi opět vrátila a nadále s ním žila ve společné domácnosti.

Za čas se jí a jejímu bývalému muži narodil syn. Otec byl po narození syna jako vyměněný, choval se k němu vlídně a laskavě, což Zdena s potěšením sledovala. Tato situace však neměla dlouhého trvání.

Záhy se začal opět projevovat násilnicky nejen k ní, ale i k oběma dětem. Našel si novou přítelkyni a rozhodl se žít s ní v bytě, který doposud obýval společně s rodinou. Zdena se cítila bezradná, opět se jí rozpadl partnerský vztah, do kterého již tolik investovala. Po třech letech na rodičovské dovolené navíc neměla žádné finanční úspory, které by jí mohly pomoci řešit bytovou situaci. Ani její rodina nedisponovala takovými finančními prostředky, aby jí mohla být nápomocna při složení kauce na nájemné.

V tomto náročném životním období se Zdena obrátila na tým Krizové centra v Chrudim, který pomáhá lidem, kteří se ocitli v obtížné životní situaci, kterou nedokáží řešit vlastními silami. Sem začala pravidelně docházet i se svými dětmi. Sociální pracovnice Zdeně pomáhaly při řešení její bytové a finanční krize a současně sestavily plán pro případ, že ji partner opět napadne. Psycholožka s ní pracovala na jejím odpoutávání od manžela, postupném osamostatňování a přijímání zodpovědnosti do vlastních rukou. Sama si stanovila životní cíle a priority, pro jejichž realizaci byla pevně rozhodnuta.

V průběhu několika týdnů začal ze Zdeny vyzařovat entuziasmus. Nešlo ovšem o slepou víru ve změnu těch druhých, ale o důvěru v sebe samu i o schopnost uvědomovat si reálné překážky. Postupně se cítila sebevědomější a samostatnější než kdykoli předtím. Děti byly ujištěny o tom, že na rozchodu svých rodičů ani na agresivních projevech otce nenesou žádný podíl viny. Dceři pak byla poskytnuta podpora při vyrovnávání se s traumatickými zážitky z minulosti.

Protože po odloučení partnerů zůstaly některé otázky nedořešeny a vzájemná komunikace mezi oběma rodiči vázla, bylo jim nabídnuto společné setkání v KC. Na tomto sezení se rodiče dětí za přítomnosti psycholožek KC domluvili na definitivním dořešení bytové situace, placení výživného na děti, styku otce se synem a na podobě vzájemného kontaktování.

Příběh končí po necelých šesti měsících intenzivní spolupráce. Josef dodržel slovo, z bytu se vystěhoval, výživné na obě děti je mu pravidelně strháváno z platu, syn začal docházet do mateřské školy, kde se velmi dobře adaptoval, dcera negativní zážitky zpracovala jako součást svojí minulosti a zaměřila se více na své aktuální potřeby a Zdena si začala hledat stálé zaměstnání.

Dnes už umí řešit své problémy sama, ale ví, že pokud v jejím životě nastane nějaká náročná situace, se kterou si nebude vědět rady, může se na Krizové centrum v Chrudimi zase obrátit.

Irena Kučerová

(www.pestalozzi.cz)