Po dvou letech sem přijede prezident Václav Klaus, kytici k památníku obětí položí i šéfové obou parlamentních komor – Milan Štěch a Miroslava Němcová. Jen premiér Petr Nečas se nakonec omluvil. A chybět nebude ani pražský kardinál Dominik Duka, který tu přímo pod širým nebem bude od 8.30 hodin sloužit mši svatou.

Prezidentova cesta do Ležáků je o to významnější, že je možná úplně poslední v jeho funkci, kdy zavítá do východních Čech. Za devět let na Hradě podnikl jak do Královéhradeckého, tak Pardubického kraje po třech oficiálních cestách. Vedle toho ovšem pravidelně jezdí na festival Smetanova Litomyšl, tenisový Rieter Cup v nedalekém Ústí nad Orlicí, skiinterkritérium v Říčkách v Orlických horách a především do Krkonoš. V zimě lyžovat, v srpnu pak na Svatovavřineckou pouť na Sněžku.

„Do konce funkčního období ale zbývá ještě víc jak půl roku. Je možné, že návštěva Ležáků není poslední prezidentova cesta do východních Čech," podotkl Klausův tiskový odbor.

Nejen kvůli tomu je však zítra v Ležákách očekáván vysoký počet návštěvníků. „Zájem veřejnosti o Ležáky a jejich tragický osud se v posledních letech opět zvedá," upozornila vedoucí NKP Ležáky Kamila Chvojková.

Obrovskou událostí je však Klausova návštěva zejména pro nedaleký Švihov, kde celá prezidentova družina a pamětníci ležácké tragédie poobědvají. Typická tichá vesnička na Vysočině, kde lišky dávají dobrou noc a žije tu sotva stovka obyvatel.

„No, nebudeme zastírat, že pro místní je to pozdvižení," usmál se David Trojan, který se svou ženou provozuje hospodu, kde se panstvo nají.

Pohostinství U kapličky zvenku působí jako obyčejná, šedivá hospoda, jaká patří na každou ves. Dojem zevnitř už je mnohem lepší. „Celkem bude hostina pro 80 až 100 lidí, připravíme pro ně velký sál. Parkovat se bude na bývalém hřišti," dodal Trojan.

Menu, jaké se bude podávat, Trojan prozradil. Celkový účet, který pak NKP Ležáky předloží, však upřesnit nechtěl. „Ale nebude to tolik, ceny tam mají lidové," napověděl Jaroslav Chour, starosta Miřetic. Pod ně Švihov patří a obci patří i rekonstruovaný objekt hospody.

Kolem Miřetic už dnes začínají policejní manévry, vedle posílených hlídek dopravní policie budou mít vládní činitelé a prezident vlastní ochranky. „Přesné počty policistů ovšem nevím a ani bych je z pochopitelných důvodů neřekl. Rovněž trasa prezidentské kolony je tajná," řekl policejní mluvčí Lukáš Maier.

Sedmdesáté výročí tragédie s sebou přináší i doprovodný program. V pondělí odstartuje pochod Oheň (bez) naděje z Ležáků do Pardubic, kde se ve 14 hodin účastníci pokloní památce zastřelených občanů Pardubicka na Zámečku.

Menu prezidentské hostiny ve Švihově

* Polévka *

Hovězí vývar
s játrovými knedlíčky

* Hlavní chod *

1. Španělský ptáček, houskový knedlík

2. Kuřecí plátek, brambory

* Dezert *
Domácí štrůdl
paní Trojanové

A jaké pivo se bude podávat?
Přece Rychtář. „Jakápak Plzeň, máme pivovar kousek odsud, pijeme tady místní pivo," komentoval Trojan. Ke štrůdlu se bude pochopitelně servírovat i káva.

Ležáky – symbol nacistického barbarství

Předseda senátu Milan ŠtěchPrávě v těchto dnech si připomínáme 70. výročí vyhlazení obce Ležáky. Osud této vesnice se stal celoevropsky známým příkladem nacistického barbarství, společně s Lidicemi a francouzským Oradour- sur-Glane.

V českém povědomí byla však tragédie Ležáků vždycky trochu ve stínu Lidic. K vyhlazení Lidic došlo o 14 dnů dříve, mělo mnohem více obětí a v neposlední řadě – Lidice byly doopravdy nevinné. Nikdo z obyvatel vesnice neměl s atentátem na Heydricha vůbec nic společného.

Ležáky jsou trochu jiný případ, ale právě proto bychom jim měli věnovat zvláštní pozornost. V těsné blízkosti obce byla totiž ukrývána vysílačka Libuše patřící parašutistické skupině Silver A, nacistický postup měl tedy určitou zvrácenou logiku. Němci na Ležáky uplatnili princip kolektivní viny – za odbojovou činnost jednotlivce byla „potrestána" celá vesnice.

Je proto podivné, že když se dnes řekne „princip kolektivní viny", mnoho lidí si dnes jako první vybaví odsun sudetských Němců. Přitom jsme to nebyli my, kdo tento princip použil jako první. Začali s tím nacisté a používali ho proti českému národu v zájmu své barbarské ideologie s obrovskou brutalitou celých šest let. Nemluvě o tom, že odsun zdaleka není totéž co vyhlazení. Nikdy bychom neměli klást mezi tyto dva pojmy rovnítko.

Ležáky se staly do značné míry obětí náhody. Špatná navigace způsobila, že parašutisté skončili 40 km od původně vybraného místa výsadku. Slouží ke cti obyvatelům celého regionu, že se mezi nimi našlo dost těch, kteří skupině Silver A aktivně pomáhali, i když přitom riskovali život.

Zvláštní úctu pak zasluhují samotní parašutisté. Mám pocit, že někdy nedoceňujeme, jaké hrdinství prokázali. Z odstupu 70 let se činnost výsadkářů za druhé světové války zejména mladší generaci může zdát jako extrémní adrenalinový sport. Při takových sportech přece také hrozí ztráta života.

Válka ale nebyla žádná hra. Nejlépe to dokládá osud rodiny parašutisty Josefa Valčíka. Čtrnáct (!) jeho příbuzných zaplatilo za Valčíkovu odbojovou činnost životem, včetně těhotné sestry Františky. Pravda, nacisté byli natolik „humánní", že počkali, až Františka porodí, a popravili ji až potom.

Právě tohle byl nejhorší aspekt odbojové činnosti. Obětovat vlastní život pokládáme za hrdinství. Ale vědomí, že riskujete život svých nejbližších, je prostě jen strašné a pro člověka žijícího v dnešní relativně klidné době takřka nepředstavitelné. Nikdy nesmíme zapomenout, že parašutisté a domácí odbojáři se přes to dokázali přenést a vykonat to, co výrazně napomohlo znovuobnovení Československa po skončení druhé světové války.

MILAN ŠTĚCH, předseda Senátu Parlamentu České republiky